Christos
Starokatolická farní obec Brno
Pavel Stránský

Otazníky nad slavením naší eucharistie

Pavel Benedikt Stránský

Otázka Davida Holetona na kněžských dnech 1. - 3. 8. 2002 v Praze věnovaných liturgii a liturgice zněla asi následovně: "Co mohu udělat pro to, aby se zlepšil liturgický život církve?" Pracovní skupina ve složení Bendy, Ivan Peschka, Rosťa Toman a Pavel B. Stránský se na terase nad ordinariátní kaplí více méně shodla na těchto bodech, které by mohly v případě uplatnění přispět k oživení liturgického života církve.

1. Misál by mohl obsahovat více variant sloužení eucharistické liturgie, popř. nedělní liturgie bez kněze. Současná praxe sloužení de facto dle misálu II. vatikánské liturgické reformy se nejeví ideální. Jsou různé okolnosti, ve kterých nedělní liturgii slavíme. Malé či velké prostory, v kostele, v nějaké místnosti či prostě kolem stolu, třicet účastníků nebo také dva apod. Misál by měl obsahovat různé pořádky liturgie (mešní řády), podle kterých by se dalo sloužit v každém prostoru a v každém společenství odpovídajícím způsobem.

2. Při eucharistické slavnosti by se měl užívat chléb. V současnosti používané hostie evokují spíše dojem papíru než chleba. V církvích východu je zvykem, že chléb pro nedělní liturgii (prosfory) připravují věřící doma a pak je přinášejí do chrámu. Zamýšleli jsme se nad tím, zda by se tento zvyk nemohl prosadit také u nás. Popř. není v církvi pekař, který by dokázal upéct hostie evokující dojem chleba, jaké používá biskup Dušan?

3. Dialogy při liturgii např. Pán s vámi, Vzhůru srdce apod. jsou zvoláními, proto je tak také pronášet. Pán s vámi není "no nazdar", ale je to pozdrav křesťanů. Plný víry a naděje ve vzkříšeného Krista. Po zvolání se shromáždění, pokud dosud spalo, musí vzbudit a nechat se zatáhnout do svátostného dění. Mše se dnes, na rozdíl od dob nedávno minulých, nečte (narážím na spojení, v minulosti hojně užívané, že kněz četl mši). Dnes chceme slavit!

4. Slavení smíření, tak jak je nyní praktikováno, by mělo být omezeno. Svátost smíření se tak stává jakoby neoddělitelnou součástí eucharistické slavnosti a její slavení se zautomatizovává. Raději více vybídnout k individuální zpovědi, která je pro duchovní vedení bezesporu přínosnější než společné slavení. Zpověď knězi je pro mnoho věřících důležitá. To, že se momentálně praktikuje velmi minimálně je odraz toho, že mnozí z nás zpověď zažili u "římana" a chtějí tomu utéct, protože to bylo mnohdy stresující "slavení". Individuální zpověď navíc neznají lidé, kteří k nám přichází z jiných církví či z nevěřící společnosti. Nabídnout jim jen slavení společné pro ně může být v důsledku ochuzující. Měla by v tomto zůstat svoboda, přesto je ale třeba si přiznat, co je pro duchovní růst věřícího přínosnější. Dále pak častěji slavit smíření dle nějaké liturgie smíření, a to společně ve společenství, v kostele či jinde.

5. Slova ustanovení v eucharistické modlitbě by mohla být variabilní (tady Ivan spíše nesouhlasil) - tak, jak je čteme u jednotlivých knihách Nového Zákona. Trvat na jedině těchto (současně uváděných slovech v misálu) a žádných jiných slovech zavání trochu tím, jako bychom pochybovali o tom, zda je Kristus po těchto slovech v darech chleba a vína skutečně reálně přítomen. Zavání to "římanem", který velmi lpí právě na slovech ustanovení. Vždyť ale naše chápání eucharistické liturgie a momentu Kristovy přítomnosti na oltáři je poněkud jiné. Navíc rozličná slova ustanovení nebudou automatická a obec se při nich může probrat, neb uslyší něco nového, něco, na co uši věřících nejsou v liturgii zvyklé, a to může být pro mnohé obohacením.

Přemýšleli jsme ještě o uspořádání eucharistické slavnosti od homilie dál.

Kde najít místo pro Credo? (na to jsme nedokázali jednomyslně odpovědět)

Zda nepředsunout modlitbu Páně (Otče náš) před přinášení obětních darů na místo, kde je dnes společné slavení smíření. Prosba o odpuštění našich vin v Otčenáši je dle našeho mínění dobrou formou kajícího vzbuzení lítosti a uznání vlastní hříšnosti (samozřejmě nesvátostnou). Místo pořád stejného Confiteor je možné vybrat z různých variant, např. Byls poslán uzdravovat duše apod.

V případě, že věřící přinesou chléb či víno z domu, je dobré konat skutečné přinášení darů na oltář.

Problematickou se nám zdála modlitba nad dary. Jakoby se ztrácí před prefací. Nebylo by vhodnější vypustit modlitbu nad dary a nahradit ji berakou známou z římského misálu Požehnaný jsi, Hospodině, Bože celého světa?

Dalším bodem našich úvah byla poloha zvolání Tajemství víry při eucharistické modlitbě. Jestli následuje bezprostředně po slovech ustanovení, není to teologicky čisté. Vždyť v tom okamžiku ještě nemusela být epikleze a vlastně celá eucharistická modlitba je ještě neukončená. Proto ukazovat na chléb a kalich v momentě, kdy je ještě "nehotovo" nám přišlo nepřesné. Když zachovat zvolání Tajemství víry, tak až po epiklezi nad dary a nebo ještě lépe na konec eucharistické modlitby před slova Skrze něho a s ním. Stejně tak je možná odpovědi na zvolání, viz německý misál či odpovědi římského misálu.

Na další uvažování a teologickou práci jsme neměli mnoho času. Toto jsou prvky naší liturgie, které nás napadly na setkání presbyteria a na které jsme chtěli upozornit a bavit se o jejich možném propracování či změně. Konstatovali jsem také problematickou polohu liturgické jáhenské služby. Co udělat pro to, aby z něj nebyl jen ordinovaný ministrant? Domníváme se, že živá, praktická a teologicky čistá liturgie může naší církvi jen prospět. Tímto bychom chtěli pozvat ostatní, kteří budou mít zájem a podněty, k budoucí diskuzi o liturgii naší církve. Kněžské dny 1. - 3. 8. v Praze byly vynikající a jejich plody bychom měli zúročit.

Pavel Benedikt Stránský je administrátorem Filiální obce Starokatolické církve ve Zlíně.

Doporučujeme: Firefox, 1024x768@16bit
Webmaster

Valid XHTML 1.0!

Valid CSS!