Bílá sobota

Cyklus B

Biblická čtení (Lekcionář)

ÚVOD K 1. ČTENÍ

Proč je tato noc úplně jiná než všechny ostatní noci?

Proč znovu posloucháme to, co už známe a proč jdeme zpátky k našim počátkům? Abychom nezapomněli, odkud přicházíme a kam jdeme. Abychom chválili Stvořitele, původce všeho života. Abychom uviděli, poznali a uvěřili, že jsme lidé.

1. ČTENÍ

Čtení z první knihy Mojžíšovy:

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první. I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!" Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý. I řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!" A stalo se tak. Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré. Bůh také řekl: "Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!" A stalo se tak. Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den třetí. I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí." A stalo se tak. Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. I řekl Bůh: "Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!" I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré. A Bůh jim požehnal: "Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi." Byl večer a bylo jitro, den pátý. I řekl Bůh: "Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!" A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré. I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi." Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu." A stalo se tak. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny.

Slyšeli jsme slovo Boží.

(Gn 1, 1 - 2, 4a nebo Gn 2, 4b - 24)

ŽALM

Antifona: Dobrořeč Hospodinu, + duše má

Dobrořeč, má duše, Hospodinu! + Bože můj, jsi neskonale velký,
oděl ses velebnou důstojností. + Halíš se světlem jak pláštěm.

Dobrořeč Hospodinu, + duše má

Zemi jsi založil na pilířích, + aby se nehnula navěky a navždy.
Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. + Nad horami stály vody;

Dobrořeč Hospodinu, + duše má

Prameny vysíláš do potoků, + které mezi horami se vinou.
Při nich přebývá nebeské ptactvo, + ozývá se v ratolestech.

Dobrořeč Hospodinu, + duše má

Ze svých síní zavlažuješ hory, + země se sytí ovocem tvého díla.
Dáváš růst trávě + pro dobytek i rostlinám,
aby je pěstoval člověk, + a tak si ze země dobýval chléb.

Dobrořeč Hospodinu, + duše má

Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! + Všechno jsi učinil moudře;
země je plná + tvých tvorů.
Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.

(Ž 104 1-2a.5-6.10+12.13-14b.24+35c/srv.30)

ÚVOD K 2. ČTENÍ

Proč je tato noc úplně jiná než všechny ostatní noci?

Proč slyšíme o tom, jak se v celém lidstvu šířilo zlo? Abychom nezapomněli, že zlo stále ještě existuje, ale také abychom prožili, že Bůh se k nám sklání, abychom prožili jeho milosrdenství a jeho věrnost - smíření nebe a země.

2. ČTENÍ

Čtení z první knihy Mojžíšovy:

I řekl Bůh Noemu: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí. Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou. A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket. Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro. Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne. S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou. Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě. Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm." Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal. I řekl Hospodin Noemu: "Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý. Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí. Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi, neboť již za sedm dní sešlu na zemi déšť, který potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Smetu z povrchu země vše, co povstalo, co jsem učinil." Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal. Šest set let bylo Noemu, když nastala potopa, vody na zemi. Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy. Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se plazí po zemi, vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh přikázal. Po sedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy. V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely. Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země. Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod. Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy. Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory. A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk. Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo. Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše. Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů. Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily. Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe. Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat, takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu. A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne desátého měsíce se objevily vrcholky hor. Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal, a vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily. Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily. Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy. Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily. Čekal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se však k němu zpátky nevrátila. Bůh řekl Noemu a jeho synům: "Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem i s každým živým tvorem, který je s vámi, s ptactvem, s dobytkem i s veškerou zemskou zvěří, která je s vámi, se všemi, kdo vyšli z archy, včetně zemské zvěře. Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi." Dále Bůh řekl: "Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků: Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva. Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi."Řekl pak Bůh Noemu: "Toto je znamení smlouvy, kterou jsem ustavil mezi sebou a veškerým tvorstvem, které je na zemi."

Slyšeli jsme slovo Boží.

( Gn 6, 13 7, 12. 1 - 8, 12. 9, 8-13)

ŽALM

Antifona: Bůh je naše útočiště, + naše síla

Bůh je naše útočiště, naše síla, + pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.
Proto se bát nebudeme, + byť se převrátila země
a základy hor +se pohnuly v srdci moří.

Bůh je naše útočiště, + naše síla

Ať si jejich vody hučí, ať se pění, + ať se hory pro jejich zpupnost třesou!
Řeka svými toky oblažuje město Boží, + svatyni příbytku Nejvyššího.
Nepohne se, Bůh je v jeho středu, + Bůh mu pomáhá hned při rozbřesku jitra.

Bůh je naše útočiště, + naše síla

Pronárody hlučí, království se hroutí, + jen vydá hlas a země se rozplývá.
Hospodin zástupů je s námi, + Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.
Pojďte jen, pohleďte na Hospodinovy skutky, + jak úžasné činy v zemi koná!

Bůh je naše útočiště, + naše síla

Činí přítrž válkám až do končin země, tříští luky, + láme kopí, spaluje v ohni válečné vozy.
"Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. + Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi."
Hospodin zástupů je s námi, + Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.

(Ž 46)

ÚVOD K 3. ČTENÍ

Proč je tato noc úplně jiná než všechny ostatní noci?

Proč jdeme zpět až k počátkům národa Izraele? Abychom nezapomněli, že Boží spása byla přislíbena Abrahámovi, jeho potomkům, ale také nám. Abychom Bohu děkovali, protože uchránil Abrahámova syna, ale svého vlastního Syna vydal za život světa.

3. ČTENÍ

Čtení z první knihy Mojžíšovy:

Bůh chtěl Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: "Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem." A Bůh řekl: "Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!" Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl. Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo, řekl služebníkům: "Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme." Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!" Ten odvětil: "Copak, můj synu?" Izák se otázal: "Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?" Nato Abraham řekl: "Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné." A šli oba spolu dál. Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: "Abrahame, Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem." A posel řekl: "Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna." Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna. Tomu místu dal Abraham jméno "Hospodin vidí". Dosud se tu říká: "Na hoře Hospodinově se uvidí." Hospodinův posel zavolal pak z nebe na Abrahama podruhé: "Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu."

Slyšeli jsme slovo Boží.

(Gn 22, 1 - 18)

ŽALM

Antifona: Ochraňuj mě, Bože, + utíkám se k tobě

Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; + můj los držíš pevně, Hospodine.
Hospodina stále před oči si stavím, + je mi po pravici, nic mnou neotřese.

Ochraňuj mě, Bože, + utíkám se k tobě

Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, + v bezpečí přebývá i mé tělo,
neboť v moci podsvětí mě neponecháš, + nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě.

Ochraňuj mě, Bože, + utíkám se k tobě

Stezku života mi dáváš poznat; + vrcholem radosti je být s tebou,
ve tvé pravici + je neskonalé blaho.

(Ž 16, 5+8.9-10.11/1)

ÚVOD K 4. ČTENÍ

Proč je tato noc úplně jiná než všechny ostatní noci?

Každý večer jdeme svými vlastními cestami, ale dnes jsme všichni shromážděni na tomto jednom místě. Protože i my jsme byli otroky, ale byli jsme osvobozeni. Protože jsme byli zachráněni, abychom k sobě navzájem patřili. Protože této noci jsme povoláni ke svobodě.

4. ČTENÍ

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy:

Hospodin řekl Mojžíšovi: "Proč ke mně úpíš? Pobídni Izraelce, ať táhnou dál. Ty pak pozdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozpoltíš je, a tak Izraelci půjdou prostředkem moře po suchu. Já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Oslavím se na faraónovi a na všem jeho vojsku, na jeho vozech i jízdě. Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až budu oslaven tím, co učiním s faraónem, s jeho vozy a jízdou." Tu se zvedl Boží posel, který šel před izraelským táborem, a šel teď za nimi. Oblakový sloup se před nimi totiž zvedl, postavil se za ně a vstoupil mezi tábor egyptský a izraelský. Jedněm byl oblakem a temnotou, druhým osvěcoval noc; po celou noc se jedni k druhým nepřiblížili. Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny. Izraelci šli prostředkem moře po suchu. Vody jim byly hradbou zprava i zleva. Egypťané je pronásledovali a vešli za nimi doprostřed moře, všichni faraónovi koně, vozy i jízda. Za jitřního bdění vyhlédl Hospodin ze sloupu ohnivého a oblakového na egyptský tábor a vyvolal v egyptském táboře zmatek. Způsobil, že se uvolnila kola jejich vozů, takže je stěží mohli ovládat. Tu si Egypťané řekli: "Utečme před Izraelem, neboť za ně bojuje proti Egyptu Hospodin." Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vztáhni ruku nad moře! Vody se obrátí na Egypťany, na jejich vozy a jízdu." Mojžíš vztáhl ruku nad moře, a když nastávalo jitro, moře opět nabylo své moci. Egypťané utíkali proti němu a Hospodin je vehnal doprostřed moře. Vody se vrátily, přikryly vozy i jízdu celého faraónova vojska, které vešlo za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný. Ale Izraelci přešli prostředkem moře po suchu a vody jim byly hradbou zprava i zleva. Onoho dne zachránil Hospodin Izraele z moci Egypta. Izrael viděl na břehu moře mrtvé Egypťany. Tak uviděl Izrael velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál Hospodina a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi. Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraele Hospodinu tuto píseň:

( Ex 14, 15 - 15, 1)

EXODUS

Antifona: Hospodinu chci zpívat, + neboť se slavně vyvýšil

"Hospodinu chci zpívat, + neboť se slavně vyvýšil,
smetl do moře + koně i s jezdcem.
Hospodin je má záštita a píseň, + stal se mou spásou.
On je můj Bůh, a já ho velebím, + Bůh mého otce, a já ho vyvyšuji.

Hospodinu chci zpívat, + neboť se slavně vyvýšil

Hospodin je bojovný rek; + Hospodin je jeho jméno.
Vozy faraónovy i jeho vojsko + svrhl v moře,
v moři Rákosovém + utonul výkvět jeho vozatajstva.

Hospodinu chci zpívat, + neboť se slavně vyvýšil

Tůně propastné je zavalily, + klesli do hlubin jak kámen.
Tvá pravice, Hospodine, + velkolepá v síle,
tvá pravice, Hospodine, + zdrtí nepřítele.

Hospodinu chci zpívat, + neboť se slavně vyvýšil

Přivedeš a zasadíš je + na hoře svého dědictví,
kde jsi, Hospodine, připravil své sídlo k přebývání, + kde tvé ruce, Panovníku, svatyni si přichystaly.
Hospodin kraluje + navěky a navždy."

(Ex 15, 1-2.3-4.5-6.17-18/1a)

ÚVOD K 5. ČTENÍ

Proč je tato noc úplně jiná než všechny ostatní noci?

Poznáváme smysl a povolání: náš život je udržován, milován a zachraňován. Kdo slyší Boží slovo, ten najde život. Smysl najde jen ten, kdo je úrodnou půdou pro slovo z Božích úst.

5. ČTENÍ

Čtení z knihy proroka Izajáše:

"Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná." "Hle, dal jsem ho za svědka národům, národům za vévodu a zákonodárce. Hle, povoláš pronárod, který neznáš, pronárod, který tě nezná, přiběhne k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, za Svatým Izraele, který tě oslavil." Dotazujte se Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. Svévolník ať opustí svou cestu, muž propadlý ničemnostem svoje úmysly; nechť se vrátí k Hospodinu, slituje se nad ním, k Bohu našemu, vždyť odpouštím mnoho. "Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal."

Slyšeli jsme slovo Boží.

( Iz 55, 1-11)

IZAJÁŠ

Antifona: Vzhůru k vodám, kdo žízeň má, + zadarmo smí pít z pramenů

Hle, Bůh je má spása, + doufám a jsem beze strachu.
Jen Hospodin je má záštita a píseň, + stal se mou spásou."
S veselím budete čerpat + vodu z pramenů spásy.

Vzhůru k vodám, kdo žízeň má, + zadarmo smí pít z pramenů

"Chválu vzdejte Hospodinu + a vzývejte jeho jméno!
Uvádějte národům + ve známost jeho skutky.
Připomínejte, + že jeho jméno je vyvýšené.

Vzhůru k vodám, kdo žízeň má, + zadarmo smí pít z pramenů

Zpívejte Hospodinu, neboť vykonal důstojné činy, + ať o tom zví celá země!"
Jásej a plesej, + ty, která bydlíš na Sijónu,
neboť Veliký je ve tvém středu + Svatý Izraele.

(Iz 12, 2-3.4bcd.5-6/3)

ÚVOD K 6. ČTENÍ

Proč je tato noc úplně jiná než všechny ostatní noci?

Proč nasloucháme slovům, která mluví o tom, že Bůh zapomněl a opustil lidi? Abychom poznali radost ze spásy: že nám Bůh dal nové srdce, srdce z masa, ne z kamene. Že nám dává nového Ducha: svého Ducha jako dar a současně úkol.

6. ČTENÍ

Čtení z knihy proroka Ezechiela:

I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Lidský synu, když izraelský dům sídlil na své půdě, poskvrnili ji svou cestou a svými skutky. Vylil jsem na ně své rozhořčení za krev, kterou na zemi prolévali, a za to, že ji poskvrnili svými hnusnými modlami. Rozptýlil jsem je mezi pronárody, jsou roztroušeni po zemích, soudil jsem je podle jejich cest a skutků. Ale když přišli mezi pronárody, znesvěcovali mé svaté jméno, kamkoli přišli. Říkalo se o nich: "Je to lid Hospodinův, ale z jeho země museli odejít." I jala mě lítost pro mé svaté jméno, které oni, izraelský dům, znesvětili mezi pronárody, kamkoli přišli. Řekni proto izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Nečiním to kvůli vám, izraelský dome, nýbrž kvůli svému svatému jménu, které jste znesvěcovali mezi pronárody, kamkoli jste přišli. Opět posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi pronárody, jméno, které jste vy uprostřed nich znesvětili. I poznají pronárody, že já jsem Hospodin, je výrok Panovníka Hospodina, až na vás ukáži před jejich očima svou svatost. Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země. Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem.

Slyšeli jsme slovo Boží.

( Ez 36, 16-17a 18-28)

ŽALM

Antifona: Jako laň dychtí po bystré vodě, + tak dychtí duše má po tobě, Bože

Po Bohu žízním, po živém Bohu. + Kdy se smím ukázat před Boží tváří?
jak jsem se v čele zástupu brával + k Božímu domu,
jak zvučně plesal a vzdával chválu + hlučící dav, když slavil svátek.

Jako laň dychtí po bystré vodě, + tak dychtí duše má po tobě, Bože

Sešli své světlo a + svoji věrnost;
ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou + k tvé svaté hoře, k příbytku tvému,

Jako laň dychtí po bystré vodě, + tak dychtí duše má po tobě, Bože

a já tam přistoupím k božímu oltáři, + k Bohu, zdroji své jásavé radosti,
a hrou na citaru ti budu vzdávat chválu, + Bože, můj Bože!

(Ž 42, 3.5bcd:43, 3.4/42, 2, při křtu ant.:Iz 12, 3)

ÚVOD K 7. ČTENÍ

Proč je tato noc úplně jiná než všechny ostatní noci?

Často jsme ztracenými lidmi bez naděje. Dnes ale cítíme něco z Božího oživujícího Ducha. V temnotě smrti na hranici viny nás zachraňuje Bůh. Život, domov, útočiště a ochranu - to všechno prožíváme. Nastávají Velikonoce - život, který nezná konec.

7. ČTENÍ

Čtení k knihy proroka Sofonjáše:

Zaplesej, sijónská dcero, zahlahol Izraeli! Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská! Rozsudek nad tebou Hospodin zrušil, zbavil tě nepřítele. Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe, neboj se už zlého! V onen den bude Jeruzalému řečeno: "Neboj se, Sijóne, nechť tvé ruce neochabnou! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá." Posbírám ty, kdo jsou zarmouceni, odloučeni od slavnosti, neboť jsou z tebe; břemeno potupy na nich leží. Hle, já si to v onen čas vyřídím se všemi, kdo tě pokořují, zachráním chromou, shromáždím zapuzenou, dám jim chválu a jméno všude v zemi jejich hanby. V onen čas vás přivedu, v ten čas vás shromáždím, dám vám jméno a chválu mezi všemi národy země, až změním váš úděl před vašimi zraky, praví Hospodin.

Slyšeli jsme slovo Boží.

(Sf 3, 14-20)

ŽALM

Antifona: Zpívejte Hospodinu + píseň novou

Zpívejte Hospodinu píseň novou, + neboť učinil podivuhodné věci,
zvítězil svou pravicí, + svou svatou paží!

Zpívejte Hospodinu + píseň novou

Hospodin dal poznat svoji spásu, + zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost,
na své milosrdenství se rozpomenul, + na svou věrnost domu Izraele.

Zpívejte Hospodinu + píseň novou

Spatřily všechny dálavy země + spásu našeho Boha.
Hlahol Hospodinu, celá země, + dejte se do plesu, pějte žalmy,

(Ž 98, 1.2-3ab.3c-4/1a)

ÚVOD K EPIŠTOLE

Proč je tato noc úplně jiná než všechny ostatní noci?

Jindy jsme lidmi zatíženými a potlačenými. Dnes ale padá světlo do našeho temného a ztraceného života. Křtem v Krista jsme byli přijati do jeho smrti. Člověk umírá hříchu - Pán ale žije. A tak žijeme i my, skrze něj pro Boha navždy a věčně.

EPIŠTOLA

Čtení z listu apoštola Pavla křesťanské obci v Římě:

Sestry a bratři,
nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.

Slyšeli jsme slovo Boží.

(Ř 6, 3-11)

ŽALM

Antifona: Aleluja, + aleluja, aleluja

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, + jeho milosrdenství je věčné!
Ať vyzná Izrael: + Jeho milosrdenství je věčné!

Aleluja, + aleluja, aleluja

Hospodinova pravice se vyvýšila, + Hospodinova pravice koná mocné činy!
Nezemřu, budu žít, + budu vypravovat o Hospodinových činech.

Aleluja, + aleluja, aleluja

Kámen, jejž zavrhli stavitelé, + stal se kamenem úhelným.
Stalo se tak skrze Hospodina, + tento div se udál před našimi zraky.

(Ž 118, 1-2.16ab+17.22-23/3x Aleluja)

VELIKONOČNÍ EVANGELIUM

Slova svatého evangelia podle Lukáše:

Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?" Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: "Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položily. Ale jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: 'Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.'" Ženy šly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.

Slyšeli jsme slovo Boží.

(Mk 16, 1-8)

Modlitby

Vstupní modlitba

Bože života a Otče světla,
ty rozjasňuješ tuto noc vzkříšením svého Syna. V něm poznává svět, co je tvá odvěká vůle: Co je staré se stává novým, co je tmavé, se stává světlým, co bylo mrtvé, povstává k životu a všechno bude znovu uzdraveno v tom, který je původcem toho všeho: Ježíš Kristus, tvůj Syn, náš bratr a Pán, který s tebou v jednotě Ducha svatého žije a život tvoří na věky věků.

Modlitba nad dary

Bože života,
v radosti této velikonoční noci přinášíme ti své dary. Dej, ať tato radost je viditelná i v našem životě skrze našeho vzkříšeného Pána.

Modlitba po přijímání

Bože, pastýři svého lidu,
děkujeme ti, že jsi nás při této svaté hostině nasytil pravým velikonočním beránkem Ježíšem Kristem. Dej, ať v síle tohoto pokrmu žijeme jako vzkříšení v Ježíši Kristu, našem Pánu.