Bohoslužba se nemůže ze strachu před zkostnatělými formami stát pouhou zábavnou činností s náboženským nátěrem, při které probíhá co nejvíce akcí a která dává prostor k realizaci jednotlivců. Nemá se nic účastníkům "předvádět", naopak mají účastníci co nejvíce "odvádět". Všechno co se děje musí dávat smysl a být harmonicky sladěno. Slova a znamení nesmí uváznout v prázdné formálnosti a musí být přizpůsobena našemu ohraničenému vědění a chápání. Při bohoslužbě musíme být připraveni na velikou realitu Boha. Slova a znamení, modlitby a zpěvy ukazují za sebe samy a jsou více nežli informací, apelem nebo morálním poučováním. Především však: Nejsme to my, kdo připravuje slavnost, my se nepředvádíme. Bůh nás obdařuje svou slavností!