Květná neděle

Cyklus B

Biblická čtení (Lekcionář)

EVANGELIUM (Liturgie palem)

Slova svatého evangelia podle Marka:

Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! A řekne-li vám někdo: 'Co to děláte?', odpovězte: 'Pán je potřebuje a hned je sem zase vrátí.'" Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali, někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: "Co to děláte, že odvazujete oslátko?" Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali. Oslátko přivedli Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: "Hosanna! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!" Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s dvanácti do Betanie.

Slyšeli jsme slovo Boží.

(Mk 11, 1-11)

1.ČTENÍ (Liturgie utrpení)

Čtení z knihy proroka Izajáše:

Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním. Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben. Blízko je ten, jenž mi zjedná spravedlnost. Kdo chce vést se mnou spory? Postavme se spolu! Kdo bude můj odpůrce na soudu? Ať ke mně přistoupí! Hle, Panovník Hospodin je moje pomoc.

Slyšeli jsme slovo Boží.

(Iz 50, 4-9a)

ŽALM

Antifona: Hospodine, + utíkám se k tobě

Hospodine, smiluj se, + vždyť se tak soužím,
zrak mi slábne hořem, + moje duše i mé tělo chřadnou.
V strastech pomíjí můj život, + moje léta v nářku,

Hospodine, + utíkám se k tobě

Potupen jsem všemi protivníky, + a sousedy nejvíc;
známí ze mne mají strach, + spatří-li mě venku, vyhnou se mi.

Hospodine, + utíkám se k tobě

Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, + jako rozbitá nádoba.
Z mnoha stran pomluvy slyším. + Kolkolem děs!
Smlouvají se na mě, kují pikle, + chtějí mi vzít život.

Hospodine, + utíkám se k tobě

Já však, Hospodine, + důvěřuji tobě,
pravím: "Ty jsi můj Bůh, + moje budoucnost je ve tvých rukou."
Vysvoboď mě z rukou nepřátel + a těch, kdo pronásledují mě.

(Ž 31 10-11ab.12.13-14.15-16/srv.2)

2.ČTENÍ

Čtení z listu svatého apoštola Pavla křesťanské obci ve Filipech:

Bratři a sestry, nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Slyšeli jsme slovo Boží.

(Fp 2, 5-11)

EVANGELIUM

(V=vypravěč, J=Ježíš, O=ostatní) Umučení našeho Pána Ježíše Krista:

V: Bylo dva dny před velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho. Říkali:
O: "Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil."
V: Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu. Někteří se hněvali:
O: "Nač ta ztráta oleje? Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým."
V: A osopili se na ni. Ježíš však řekl:
J: "Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále. Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu. Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila."
V: Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal. Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci:
O: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?"
V: Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim:
J: "Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním, a kam vejde, řekněte hospodáři: 'Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?' A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!"
V: Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka. Večer přišel Ježíš s Dvanácti. A když byli u stolu a jedli, řekl:
J: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí."
V: Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát::
O: "Snad ne já?"
V: Řekl jim:
J: "Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse. Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil."
V: Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy:
J: "Vezměte, toto jest mé tělo."
V: Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim:
J: "Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu píti nový kalich v Božím království."
V: Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu. Ježíš jim řekl:
J: "Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: 'Budou bít pastýře a ovce se rozprchnou.' Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje."
V: Tu mu Petr řekl:
O: "I kdyby všichni odpadli, já ne."
V: Ježíš mu odpověděl:
J: "Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš."
V: On však ještě horlivěji prohlašoval:
O: "I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě."
V: Tak mluvili všichni. Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům:
J: "Počkejte tu, než se pomodlím."
V: Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost.
řekl jim:
J: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!"
V: Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. Řekl:
J: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš."
V: Přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi:
J: "Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé."
V: Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. A když se vrátil, zastihl je spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli. Přišel potřetí a řekl jim:
J: "Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstaňte, pojďme! Hle, přibližuje se ten, který mě zrazuje."
V: Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl jim:
O: "Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte."
V: Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl:
O: "Mistře!"
V: A políbil ho. Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho. Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ale Ježíš jim řekl:
J: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem vás učíval v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!"
V: Všichni ho opustili a utekli. Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili. On jim však nechal plátno v rukou a utekl. Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci. Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně. Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali. Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale svědectví se neshodovala. Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili:
O: "Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný."
V: Ale ani jejich svědectví se neshodovala. Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše:
O: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?"
V: On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal:
O: "Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?"
V: Ježíš řekl:
J: "Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."
V: Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl:
O: "Nač potřebujeme ještě svědky? Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?"
V: Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti. Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu:
O: "Prorokuj!"
V: A sluhové ho tloukli do tváře. Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek, a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla:
O: "I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!"
V: On však zapřel:
O: "O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš."
V: A vyšel ven do předního dvora. V tom zakokrhal kohout. Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kteří stáli poblíž:
O: "Ten člověk je z nich!"
V: On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi:
O: "Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!"
V: On se však začal zaklínat a zapřísahat:
O: "Neznám toho člověka, o němž mluvíte."
V: V tom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: "Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A dal se do pláče. A hned zrána se poradili velekněží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi. Pilát se ho otázal:
O: "Ty jsi král Židů?"
V: On mu odpověděl:
J: "Ty sám to říkáš."
V: Velekněží na něj mnoho žalovali. Tu se ho Pilát znovu otázal:
O: "Nic neodpovídáš? Pohleď, co všecko na tebe žalují!"
V: Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil. O svátcích jim propouštíval jednoho vězně, o kterého žádali. Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš. Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl. Pilát jim na to řekl:
O: "Chcete, abych vám propustil židovského krále?"
V: Věděl totiž, že mu ho velekněží vydali ze zášti. Velekněží však podnítili zástup, ať jim raději propustí Barabáše. Pilát se jich znovu zeptal:
O: "Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?"
V: Tu se znovu dali do křiku:
O: "Ukřižuj ho!"
V: Pilát jim řekl:
O: "A čeho se vlastně dopustil?"
V: Oni však ještě víc křičeli:
O: "Ukřižuj ho!"
V: Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu. Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu a začali ho zdravit:
O: "Buď zdráv, židovský králi!"
V: Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vyvedli ven, aby ho ukřižovali. Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž. A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená 'Lebka'. Dávali mu víno okořeněné myrhou, on je však nepřijal. Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme. Bylo devět hodin, když ho ukřižovali. Jeho provinění oznamoval nápis: "Král Židů." S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po pravici a druhého po levici. Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali:
O: "Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, zachraň sám sebe a sestup s kříže!"
V: Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky. Říkali:
O: "Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Ať nyní sestoupí s kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!"
V: Tupili ho i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním. Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem:
J: "Eloi, Eloi, lema sabachtani?",
V: Což přeloženo znamená:
J: 'Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?'
V: Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo:
O: "Hle, volá Eliáše."
V: Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy:
O: "Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout."
V: Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal.
V: Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl:
O: "Ten člověk byl opravdu Syn Boží."
V: Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome, které ho provázely a staraly se o něj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma. A když už nastal večer - byl totiž den přípravy, předvečer soboty - přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také očekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev. A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi. Ten koupil plátno, sňal Ježíše z kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu přivalil kámen. Marie z Magdaly a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen.

(Mk 14, 1-15, 47)

Modlitby

Modlitba nad obcí a nad ratolestmi:

Bože, náš Otče,
hlásíme se k Ježíšovi, tvému Synu a našemu jedinému Pánu. Požehnej nás i tyto + ratolesti, kterými chceme ukázat, že k němu patříme. Dej, ať jsme připraveni ho věrně následovat nyní i po všechny dny našeho života až k cíli věčnosti.

Vstupní modlitba

Bože, veliký a nepochopitelný,
tvůj Syn, náš Spasitel, se v poslušnosti tvé vůle stal člověkem, ponížil se a vydal se za posměchu na kříž. Dej nám sílu, abychom ho následovali na cestě utrpení a měli účast na jeho vzkříšení. Prosíme tě o to skrze něho, tvého Syna Ježíše Krista, který s tebou a Duchem svatým žije a život tvoří na věky věků.

Modlitba nad dary

Bože plný milosrdenství,
utrpením svého Syna nás zahrnuješ odpuštěním, které si pro své činy nezasloužíme. Přijmi tyto dary jako znamení naší důvěry ve tvé slitování, skrze Krista, našeho Pána.

Modlitba po přijímání

Bože, Pane nebe i země,
posílil jsi své společenství svým slovem a svátostí. Prosíme tě, dej, ať v našem životě působí tvá síla, abychom ti poctivě sloužili a přinášeli plody trpělivosti. Tobě buď sláva na věky.