K encyklice "Ecclesia de Eucharistia" papeže Jana Pavla II. (Rakousko, 2003)

Znovu je tu potvrzena ona známá pozice podle niž společná eucharistie pro pokřtěné křesťany celé ekumeny není možná. Na rozdíl od vyslovených duchovně hlubokých náhledů na Kristův odkaz je zde však zdůrazňováno rozdělení mezi římskými katolíky a protestanty. Evangelické Večeři Páně je odepírána platnost a římskokatolickým věřícím se na ní zakazuje účast pod hrozbou blíže nedefinované právní důtky.
Po "Dominus Jesus" je výše zmíněnou encykliku třeba chápat jako další bolestivou ránu. Právně neexistuje - přes všechny teologické pokroky v teologii a ekumeně - žádný most mezi římským a reformovaným chápáním úřadu.
S církvemi reformace se hlásí i Starokatolická církev, která stejně jako Římskokatolická církev uznává svátostné kněžské svěcení, ke shodě v nauce o ospravedlnění. Starokatolíci vyznávají dále, že je pro ně eucharistie důsledkem křtu a proto je možná i "eucharistická pohostinnost".
Nepovažujeme se za oprávněné vylučovat některé pokřtěné křesťany od stolu Páně. Sám Kristus je pro nás konajícím knězem, tím kdo zve a spásným darem. Pro obec svolává kněz, tj. ordinovaný předsedající eucharistické slavnosti, jako reprezentant Krista a zástupce obce, proměňující sílu Ducha svatého na dary chleba a vína.
Starokatolíci zjišťují v této souvislosti s bolestí, že kvůli celibátní povinnosti se nachází mnoho římskokatolických obcí bez eucharistie a tím ve stavu spirituální nouze. Zjišťuji kromě toho s dotčením, že podle papežových výroků v poslední encyklice prý představují ženatí kněží "morální úpadek". Našim kritériem může být jenom věrnost a poslušnost evangeliu, které žádný zákaz manželství nezná.

květen 2000

Bernhard Heitz
Biskup Starokatolické církve v Rakousku