Prohlášení IBK: Eucharistické společenství a církevní jednota (1992)

V rámci zpravodajství o událostech v Utrechtské unii je třeba dodatečně oznámit, že v Konstančinu se ve dnech 4.-10.10.1992 konající zasedání IBK schválilo text, který vyslovuje starokatolické zásady, které řídí slavení, přijímání a udělovaní eucharistie v souvislosti s existujícím oddělením církví.

Eucharistické společenství a církevní jednota

1. Ve svaté eucharistii přijímáme podíl na těle a krvi Krista, na smíření s Bohem a na novém životě, který nám přinesl Kristus svou smrtí a svým vzkříšením. Protože máme stejný podíl na Kristu, přijímáme v něm společenství mezi sebou. V eucharistii nás Kristus činí stále znovu v jedno tělo, jeho církev. Eucharistické společenství je tedy zásadně církevní společenství, které je stále znovu vytvářeno. Eucharistie má jak osobní tak i společenský aspekt, a sice v jednotlivém případě vystupující různou silou. Tyto aspekty nelze od sebe oddělovat.

2. Církev vyslovuje pozvání k eucharistii ve jménu jejího Pána Ježíše Krista. Ten je vlastním hostitelem a je to on, kdo povolává svou církev k věrnému spravovaní svého pokrmu. Je třeba se vyhýbat každému zatemňování tohoto jednomyslného přesvědčení církve. Mnoho z dnes používaných výrazů jako "eucharistická pohostinnost", "eucharistická ochota" a podobně vyvolávají dojem, že při svátosti eucharistie ne v Krista věřící křesťané, nýbrž členové nějaké jisté konfesní církve jsou hosty jiné konfesní církve. Takové myšlenky se však neslučují s vírou církve.

3. Pozvání k eucharistii, které církev vyslovuje ve jménu svého Pána, je adresováno pokřtěným, kteří jsou ochotni k víře a obrácení, k obdarování nejhlubším společenstvím s Kristem a v něm ke společenství se všemi bratry a sestrami a kteří na sebe berou odpovídající povinnosti společenství. Před přijímáním eucharistie bez těchto předpokladů varuje apoštol Pavel (1K 11,27-34).

4. Církve Utrechtské unie se snaží i znovusjednocení stále ještě oddělených křesťanských církví na základě víry staré nerozdělené církve Východu a Západu. Opětné sjednocení spočívá v nastolení církevního společenství, které nachází svůj výraz především ve společném slavení eucharistie, ale zahrnuje také společný církevní život.
V současné době není církevní společenství s jistými církvemi, které se s námi dělí o starou katolickou víru v trojjediného Boha, v to, že se Kristus stal člověkem, kvůli jistým důležitým diferencím, zvláště v chápání církve a úřadu, bohužel možné. Tyto otázky úzce souvisí s vírou v Ježíše Krista a v trojjediného Boha. Proto voláme všechny věřící, duchovní a teology našich církví, aby svými modlitbami a svou prací přispěli k nalezení společných odpovědí v ekumenickém dialogu, které by pak mohly uskutečnění viditelné jednoty umožnit.

5. Když je udělovaná svátost eucharistie křesťanům jiných církví, které stojí na základně víry staré církve a kteří věří v skutečnou Kristovu přítomnost v eucharistii, činí se to s ohledem na situaci dotyčných osob a na jejich zodpovědnost. Má být nějaký, vhodným způsobem učiněno zřejmým, že se tím nejedná o nějaké institucializování rozdělení, nýbrž o uplatňování principu oikonomia, tzn. chování se, které má výlučně sloužit pastorálním potřebám a duchovní pomoci.

Konstančin/Varšava, 8.10.1992