Prohlášení IBK ke svěcení žen (1997)

1. IBK připomíná,
a) že s jedním protihlasem přijaté prohlášení IBK ze 7.12.1976 obsahuje výrok, že IBK "nesouhlasí se svátostnou ordinací žen do katolicko-apoštolského úřadu diákona, kněze a biskupa";
b) že toto prohlášení též obsahuje výzvu, aby "církve, které si zachovaly kontinuitu se starou, nerozdělenou církví a jejím sakramentálním řádem úřadů, se o otázce ordinace žen společně radily";
c) že toto prohlášení vyvolalo v řadě starokatolických církví opozici a následovně získávalo stále zřejmější odmítnutí, zatímco jiné starokatolické církve se jej pevně držely;
d) že v důsledku toho IBK v roce 1988 jednohlasně rozhodla svolat co nejdříve zvláštní zasedání, aniž by se tím něco měnilo na statutu prohlášení IBK z roku 1976;
e) že na zvláštním zasedání konaném v roce 1991 ve Wislikofenu bylo jednohlasným usnesením dohodnuto, aby tato otázka byla koordinovaným způsobem v jednotlivých s.k. církvích UU studována dále, a to s cílem "umožnění společně zodpovídatelného zásadního rozhodnutí";
f) že bylo rovněž v tomto usnesení vyjádřeno přání k dalšímu snahám o "vyjasnění této otázky též v dialogu s jinými církvemi, zvláště s těmi, se kterými je společný úřad v apoštolské sukcesi".

2. IBK konstatuje,
a) že v dosavadním průběhu studia ženské ordinace jak byl vyžádán ve Wislikofenu 1991, nebylo možno docílit mezi s. k. církvemi UU žádného konsensu o tom, zda se to podstatné katolické víry, co dosvědčuje Písmo a tradice, ordinací žen porušuje nebo ne;
b) že ordinace žen se dotýká jednoho z principů církevního společenství s. k. církví v UU, nakolik toto společenství předpokládá plné vzájemné uznávání úřadu;
c) že dialog s jinými církvemi z iniciativy Wislikofenu 1991 se uskutečnil pouze ve formě pravoslavně-starokatolických konzultací;
d) že jednotlivé s.k. církve považují za nutnou ordinaci žen z důvodů věrohodnosti svého poslání ve svém společenském a náboženském okolí a proto ji chtějí co nejdříve uskutečnit, zatím co jiné církve jsou přesvědčeny o tom, že by ordinace žen poškodila jejich věrohodnost uvnitř i navenek církve;
e) že se ordinací žen, kterou v minulosti provedla jedna s.k. církev UU, jiná starokatolická církev cítila na základě svého přesvědčení nucena, aby přerušila s touto církví plné společenství, neboť svěcení žen nemůže uznávat;
f) že není možno vyloučit, že další s.k. církve, které ordinaci žen odmítají, vypoví společenství s těmi církvemi UU, které budou v budoucnosti ženy světit;
g) že všechny s.k. církve v těch vztazích, jaké doposud existovaly v rámci církevního společenství UU, pokud možno chtějí pokračovat.

3. IBK uznává na pozadí těchto skutečností:
a) že prohlášení k ordinaci žen z roku 1976, které nebylo přijato jednohlasně, nelze považovat za ve všech s.k. církvích všeobecně přijatý výrok IBK;
b) že v otázce ordinace žen není toho času možné žádné jednohlasné rozhodnutí.

4. IBK bere na vědomí,
že v důsledku výše popsané situace nemůže být zcela naplňováno ustanovení článku 1 Utrechtské dohody , protože v UU sjednocené místní a národní církve již nestojí všechny " v plném církevním společenství.

5. IBK se usnáší,
a) že se bude znovu radit a rozhodovat o této situaci UU, a to v období nejdéle po šesti letech nebo na základě změněné situace v dotyčných s.k. církvích již dříve;
b) že ve věcech ordinace žen žádná církev neučiní rozhodnutí, dokud dotyčný národní orgán toto prohlášení IBK nevzal na vědomí.
d) že ordinace žen pro církve, které ženy ordinovat nechtějí, může znemožnit pokračování svátostného společenství s dalšími církvemi UU, které ženy ordinují, o čem v jednotlivém případě může především každá jednotlivá církev definovat a zveřejnit svoji pozici; i v tomto případě je dohoda použitelná;
e) že toto rozhodnutí přiznává členům UU právo k pokračování svátostného společenství s těmi církvemi, jejichž členství v UU z tohoto důvodu (tj. kvůli ordinaci žen) skončilo;
f) že existující svazky uvnitř UU jsou vysoce ceněny, a že by měly být nalezeny cesty, aby i po tomto skončení členství tyto svazky pokračovaly v institucionalizovaném, avšak méně závazném rámci;
g) že nebudou v této oblasti podniknuty žádné nezvratné kroky, aniž by byly před tím konzultovány národní kompetentní orgány.

Toto bylo usneseno jednohlasně. Německá verze platí jako autentická.

Wislikofen, 14.7.1997