Rámcové směrnice mezi UU a Papežskou radou pro jednotu křesťanů (1996)

1. Preambule
Přestupy duchovních v minulých letech zatěžovaly vztahy mezi Římskokatolickou církví a Utrechtskou Unií. Z ekumenického hlediska tato situace pro obě církve vyžaduje řešení. Je ji možno úspěšně vyřešit pouze tak, že obě strany navážou upřímný rozhovor, nesený čestnou vůlí k nápravě a usmíření. Předkládané rámcové směrnice chtějí vytvořit taková pravidla, aby se při přestupech duchovních jednalo ekumenicky odpovědně.

2. Zlepšení komunikace
Ekumenicky odpovědné jednání předpokládá oboustrannou komunikaci. V důsledku toho je třeba se snažit o dohody sloužící k pravidelné výměně informací mezi těmi, kdo mají odpovědnost na úrovni vedoucích církví každé jednotlivé země, jakož i mezinárodně, a to ve všech otázkách oboustranného zájmu. Takováto výměna informací je vhodným prostředkem, jak vytvořit patřičné klima, ve kterém může růst plodná spolupráce. Komunikace a odpovědná spolupráce se vyžaduje zvláště v případech, kdy přestupuje duchovní z jedné církve do druhé.

3. Přestup duchovních
Přestup duchovních vytváří problémy pro obě strany. Pro obě církve je stejně bolestné, když se některý duchovní stane nevěrným svému slibu, který dal při svém svěcení před Bohem a před církví a přes církevně právní konsekvence přejde k jiné církvi. Na druhé straně je třeba respektovat rozhodnutí svědomí jednotlivce, často učiněné po dlouhých vnitřních bojích.
Oběma stranám z toho vyplývá povinnost spolupracovat při přestupu duchovního, aby se tím omezilo zatížení obce spojené s takovým přestupem, zamezilo jakákoli formě prosyletismu, a aby se tím v budoucnosti vyloučilo narušování ekumenických vztahů.
V procesu zlepšování vzájemných vztahů uzavírají prezident Mezinárodní starokatolické biskupské konference Utrechtské unie a prezident Papežské rady pro podporování jednoty křesťanů následující rámcové směrnice:

4. Rámcové směrnice
4.1 Před rozhodnutím o přijetí duchovního se budou příslušné autority biskupství navzájem informovat.
4.2 Po převzetí duchovního je třeba dodržet čekací dobu (nejméně tří měsíců). Tato přechodná doba slouží studiu teologie, liturgie a pastorální praxe církve, do které chce duchovní přestoupit. Dále se doporučuje, využít tuto přechodnou dobu k pastorálnímu praktiku, které však nezahrnuje slavení eucharistie a udělování jiných svátostí.
4.3 Vypracování jednotlivých určení pravidel pro finanční zabezpečení duchovního, který se nachází v přechodné době, spadá do kompetence těch, kdo jsou odpovědnými na úrovni vedení církví každé jednotlivé země.
4.4. Duchovní, který přestoupil, nebude ustanoven v teritoriu té farnosti či farností, ve které či ve kterých byl dosud činný.

5. Počátek platnosti těchto rámcových směrnic
5.1 Tyto rámcové směrnice budou předány prezidentem Mezinárodní biskupské konference Utrechtské unie všem členským církvím Utrechtské unie a president Papežské rady pro podporování jednoty křesťanů je předá biskupským konferencím Římskokatolické církve v jednotlivých zemích.
5.2 Vedoucí biskup každé z členských církví Utrechtské unie jakož i předseda Biskupské konference Římskokatolické církve příslušné země započnou práci na tom, aby zkoumali nakolik rámcové směrnice vyžadují prováděcí ustanovení nebo doplňky odpovídající situaci dané země.
5.3 Členské církve Utrechtské unie jakož i biskupské konference Římskokatolické církve budou tyto rámcové směrnice jakož i případné prováděcí ustanovení a doplňky aprobovat podle svých vlastních statutů.
5.4 Rámcové směrnice včetně národních prováděcích ustanovení a doplňků vstoupí v každé jednotlivé zemi v platnost po aprobaci příslušnými orgány obou stran.

6. Budoucí vztahy
Rámcové směrnice chtějí otevřít cestu k nové důvěře, aby na tomto základě mohly být v budoucnosti společně projednávány v oboustranném zájmu i jiné pastorální a teologické otázky.

Vatikán, 29. října 1996

Kardinál Edward Idris Cassidy v. r.
President Papežské rady pro jednotu křesťanů

Antonius Jan Glazemaker v. r.
arcibiskup utrechtský, president Mezinárodní biskupské konference Utrechtské unie