Milá Marie, nech nás odkrýt strašlivé tajemství.
Dopis matce Ježíše.

Tento dopis již zraje delší čas, avšak, abych to řekl Tvými slovy, zraje tato záležitost již dlouho v mém srdci. Stal jsem se totiž trochu plachým, a to kvůli nejrůznějším skupinám, které Tě chtějí objímat tak těsně a tím si Tě takříkajíc výlučně přivlastnit.

Proto jsem se tak dlouho s šlechetným odstupem zdržoval veřejného navázání kontaktu s Tebou!

Teď toho mám ale již dost.

I když se mnozí snad proto naštvou, nech nás konečně odkrýt strašlivé tajemství: totiž, že jsi mojí milou starší sestrou, a to nejenom tělem, nýbrž právě duchem.

Byla si sice povýšena na královnu Bavorska, Polska a mnohých jiných míst, o kterých jsi nikdy neslyšela - avšak zůstala jsi tak jako tak židovskou dcerou, ženou a matkou.

Tato jednoduchá skutečnost se mnohým Tvým ctitelům vůbec nehodí do krámu. Ty že máš pocházet ze stejného národa jako třeba ti dva takzvaní lotři na křížích po boku Tvého syna? Nebo dokonce být krajankou Jidáše Iškariotského? Kdybych toto zvěstoval v ulicích Lublinu, Lourdes nebo Santiago de Compostella, tak by mě nejpravděpodobněji zabásli - jako kacíře nebo dokonce šíleného.

Ano, milá Marie, alias Mirijam - pozvedli Tě na nebesa. Pro některé se tam majestátně angažuješ, pro jiné tam funguješ jako ochotná dárkyně útěchy v každý čas. Nedávno jsi se stala dokonce vůdčí figurou feministické teologie, jejíž průkopnice troubí k boji s muži.

To, že by se něco takového mohlo stát, jsi si určitě ve své prefeministické epoše nemohla představit ani ve svých nejodvážnějších snech, není-liž pravda?

Dovol, abych bez vytáček konstatoval: Jsem velmi pyšný na Tebe a Tvé židovské současnice v Jeruzalémě a celé Galileji, které odvážně stály za "svým mužem" v těžkých dobách utlačování Židů Římany.

Dneska je možné cestovat po celé zeměkouli a navštěvovat všude svatyně, kaple a kostely, které nesou Tvé jméno.

Daleko jsi to dotáhla, dcero Jáchyma a Anny! Křesťanstvo každoročně slaví vícero velkých svátků ke Tvé slávě. Např. Početí Marie - na tomto svátku se však podílíš pouze pasivně, když se připomíná den Tvého početí v klíně Tvé matky Anny. Dalším svátkem je Zvěstování Tvého nastávajícího těhotenství andělem Gabrielem. Dalším svátkem je den Tvé návštěvy u Tvé příbuzné Alžběty v Beth Hakerem u Jeruzaléma, která byla těhotná současně s Tebou a porodila krátce před Tebou svého syna - Jana "Křtitele".

Ten se stal v Izraeli významným mužem, avšak bohužel jej v církevním umění znázorňují, tak jako Tvého milého muže Josefa, většinou jako stařeckého statistu. Naplňuje mě tísní, že se oba zcvrkli na figurky v pozadí, aby dali světlu Ježíše zazářit ještě jasněji. Ten však takovou režii nemá vůbec zapotřebí!

Křesťanský kalendář svátků se hemží dalšími mariánskými svátky. Doufejme, že Ti takový binec dělá v nebi dobře.

Došlo Ti snad k sluchu, že v čtvrtém století (po narození Tvého Ježíše) byly v kruzích církevních otců vážně míněné snahy o Tvé přijetí za čtvrtou božskou osobu? Kdyby tyto snahy nezkrachovaly, pak by měli křesťané dnes nejsvětější čtveřici.

To by pro mnohé z Tvých ctitelů bylo zaručeně požitkem, avšak u potomků reformátorů by se to zajisté stalo příčinou k lámání si hlavy.

Jistě se nemýlím v domněnce, že můžeš z nebe pozorovat jak dalece Tě vzdálili od Tvého vrozeného židovství? Tak například v dalekém městě Čenstochová v zemi polské se každoročně v srpnu za účasti mnoha set tisíců poutníků koná svátek Tvého Nanebevzetí.

Vzdávají čest Tvému hezkému zobrazení a přitom často poslouchají - jako např. anno 1989 - kázání z nejvyšších míst, ve kterých Židé, Tvůj národ jsou mizerně pomlouváni.

Všimla jsi si vůbec plápolajících hranic a oblaků kouře ze zamordovaných a spalovaných židů v minulých stoletích? Byli zabiti, poněvadž až dokonce zachovali víru Tvého syna - avšak v něj, jako díl pozdější trojice, uvěřit nemohli.

Mnozí z těchto mučedníků by mohli být dokonce Tvoji tělesní potomci, neboť jsi s Josefem přivedla na svět pět synů a početné dcery, jak o tom mluví apoštol Marek (6,3).

Ach, ten Tvůj milý muž Josef! Ačkoliv ho vyhlásili za svatého a každý ho má v ústech, jeho hlavní role, a sice Tvého manžela a otce Tvých dětí, se často ututlává. Např. v muzeích a ve většině betlémů je znázorňován s bílými vlasy a s vráskovitým obličejem, skoro jako Tvůj otec. Jistě ještě víš, že galilejští tesaři platili v naší tradici za zvláště chytré a zkušené, jak o tom mluví Talmud.

Jak jsi ho však musela milovat, když navzdory všem klevetám lidí, tehdy při Tvém těhotenství s Ježíšem, jsi obstála všechny těžkosti s Tvým "snoubencem"!

Něčeho takového je schopna pouze milující žena: v posledních týdnech Tvého těhotenství sedět na zádech osla a přes hory a doly být se svým mužem celé dni na útěku - z Nazareta až dolů do Betléma.

Což to, Marie, nebyl útěk před římskou okupační mocností, k jejíž protivníkům patřil, jak se zdá, i Josef?

Víme dokonce i od církevních otců, že to římské sčítání lidu (L 2,1-2) bylo vlastně brutálním výběrem daní, které mělo za účel pouze vysávání obyvatelstva. Mnozí odvážní muži se proti tomu postavili. Mnohé mluví pro to, že k nim patřil i Tvůj Josef. V Novém zákoně podobně zřetelně čteme o mnohých galilejských židech.

Váš pozdější útěk do Egypta i s kojencem Ježíšem, lze proto pouze hodnotit jako další důkaz tohoto tvrzení. O nějaké státem řízené masové vraždě dětí, nařízené Herodem žádný historický pramen svědectví nepodává. Všechny tyto okolnosti: Tvá svatba, porod Tvého prvorozeného a dvojnásobný útěk byly později pohanokřesťany plnou parou alegorizovány. Aby svoji překrývající oponu posilnili, dovolávali se proroka Izajáše, který, jak víš, žil a kázal před více než 700 lety Vaší doby v Jeruzalémě.

Okolo roku 730 před narozením Ježíše byl Jeruzalém obklíčen a ve velikém nebezpečí. Za těchto okolností chtěl Izajáš zoufalému králi Achazovi z Judeje dodat odvahu. Ukázal na jednu těhotnou mladou ženu (hebrejsky: ALMA) a prorokoval, že v době nastávajícího porodu jejího syna, se stane Jeruzalém znovu osvobozeným. Z díků k Bohu, pak nazve svého chlapečka Immanu-El (Bůh s námi) - a tak se i stalo (Iz 7,14).

Tuto všem židům známou příhodu našel Matouš v chybném řeckém překladu, který z "mladé ženy" učinil "pannu". Poněvadž však Matouš tuto Izajášovu příhodu vztahoval na Tebe (Mt 1,22), vyvstává otázka: Proč jsi Tvého syna vlastně nenazvala Ježíš Immanu-El?

Po panenských porodech byla v Tvé době v celém středomoří veliká poptávka - s výjimkou židů.

Ale stop! Zde již vstupuji na církevně-dogmatickou půdu, což není mým úmyslem. Přece jsem nepřišel, abych zpochybňoval víru jiných. Avšak Tvá rodinná historie je přece dílem židovských dějin a velice mne fascinuje. Bezpochyby patří i ona k židovsko-křesťanskému dialogu.

Tvůj zpěv chvály, Magnificat, dává dodnes křídla mnohým utlačovaným lidem a zotročeným národům. Nacházíme v Tvém vzrušujícím zpěvu radikálního osvobození jasné stopy po zpěvu Chany/Hany (1 S 2), matky proroka Samuela, ale též po duchu makabejské matky (2 Mak 7), která je odhodlaná obětovat svých sedm synů za židovskou víru a svobodu Izraele.

Každý rok 25. prosince slaví všude křesťané narození Tvého Ježíše. V rituálech a zvycích tohoto dne by jsi se asi nenašla, neboť spočívají největší mírou ze zvyků "pokřtěných" pohanů. Šestnáct milionů vánočních stromků rok co rok a to pouze v Německu se pokácí a postaví do křesťanských obýváků. Má to co do činění s Betlémem nebo Nazaretem? Většina domácností zde pak požívá k Vaší cti při nich labužnickou vánoční husu a očekávají Ježíšův nový příchod.

Jaká to hrůza!

Kdyby on, a doufejme, že i Ty s ním, jste měli přijít v tento sváteční čas - ta husa není připravena košer! Při Ježíšově věrném dodržování všech příkazů Tóry (Mt 5,18), by asi s rozhořčením účast na takové obžírce odmítl, jak se domnívám.

U mě doma jste však vždy vítáni - dokonce i hebrejsky nebo aramejsky. Nebo jste se mezitím naučili latinsky?

I když mnozí křesťané by nejraději Vaše židovství k smrti rádi umlčeli, jedno je jisté: Novoroční svátek celého křesťanstva se neslaví v den Ježíšova narození, nýbrž týden později, prvního ledna, v den jeho obřezání, čili jeho stání se skutečným židem.

Mně činí radost, že Vy jste podle evangelií slavili všechny židovské svátky zrovna tak, jak je slavíme my. Od Pesah přes Letnice až k Chanuce, svátku posvěcení chrámu, který v německém překladu jistého Martina Luthera byl obdařen změnou funkce na Posvícení. Bohužel, každý z nás si při každoročním cyklu těchto svátků stále více uvědomuje své stárnutí. Ty však, milá sestro, se zdáš proti stárnutí obrněná. Žádná žena nebyla tak často tesána do kamene, řezána do dřeva a malována na plátno - avšak vždy v zářící čerstvosti mládí.

Cožpak Ti, milá Marie, nikdy nezešedivěly vlasy nebo Ti nepřišly do tváře vrásky? Starostí Ti vskutku jistě nechybělo! Jako matka tak geniálního syna jsi to zajisté neměla lehké. To, že docházelo občas u Vás v rodině k roztržkám, se pozná mezi řádky i za slovy evangelistů. Tak například na té svatbě v Káni, kde očividně došlo k ostré výměně slov mezi Tebou a Ježíšem - toho ale není ušetřená žádná matka.

Co se týče Káně, myslím si, že jsem přišel na stopu Vašeho rozbroje. O tom však jindy!

V jiném případě tvrdila celá Vaše rodina "On je cvok", při čemž byla řeč o Ježíši (Mk 3,21). Kromě toho byl v jistých kruzích vykřičen jako "obžera a ochlasta" (Mt 11,19) nebo "mišuge" (J 10,20).

Mně se zdá, že takovéto vyjadřování je specialitou příbuzných. Nebylo to tak, milá Maria?

Tak či tak, to vše mně ho dělá ještě sympatičtějším. Je to ubohým znakem našeho světa, že světla lidstva jsou příliš často zneuznávána za blázny nebo snílky, tak jako se to dělo skoro vždy prorokům Izraele.

Jak bolestné to pro Tebe muselo být, když jsi s ním chtěla mluvit a on Tě veřejně někam poslal (Mt 12,47-49). Jistě jsi mu již dávno prominula, tak jak to dělají dodnes všechny matky a otcové, a o to více, když jsou přesvědčeni o poslání svých dětí.

Právě proto se modlí tak mnozí křesťané k Tobě a žádají Tvoji přímluvu. Jsi jim známa jako vždy dobrá, shovívavá a ochotná pomoci. Mám dojem, že Tvůj syn vyvolává naproti tomu u mnohých křesťanů strach. Nepožaduje vlastně vůbec málo: činit pokání, cvičit se v litování a činit dobré skutky po tuctech. A jako přísný soudce u posledního soudu je ohlášen tak jako tak!

V poslední době slaví všelijací "teologové", kteří mají tento obor za hobby, Tvého syna jako osvoboditele židovských žen z údajného mužského jha. V evangeliích se puntičkářsky podává zpráva o mnohých sporých otázkách a učitelských výkladech Ježíše ke svým rabínským kolegům.

Často tu jde o maličkosti, jako např. o mytí ruk, zavedení nových svátků a požívání kopru, máty peprné nebo kmínu. Kdyby se tedy v tak podstatné věci, jako je postavení ženy s rabíny hádal, potom by moje fantazie vyžadovala, aby o tom stály v Novém zákoně radostí zářící zprávy. Avšak, slyš a div se, o tomto kamenu úrazu nenajdeme v evangeliích ani slovíčko.

Kdyby takové hádky existovaly, tak by určitě nenechali Ježíše sabat co sabat kázat a učit "ve všech synagogách", jak se nám o tom podávají hromadně zprávy v evangeliích (např. L 4,16).

Teď jsme se dostali ke žhavé otázce jménem žena. To, zda byl Ježíš ženat a jak máme posuzovat jeho vztah k Marii Magdaléně, je v našich končinách nikdy nevysychajícím pramenem sporů. Já sám věřím, že zůstal svobodným, poněvadž byl stále na útěku před Římany a byl zcela zachvácen svým posláním pro Izrael, jak jsem se o tom již zmiňoval jinde.

Nyní ale k Magdaléně. V Novém zákoně je nám představována jako jím uzdravená a jako jeho nejvěrnější průvodkyně. Existuje však apokryfní, čili neautentické evangelium pod jménem Philippes, ve kterém je možno číst: Ženy putovaly s Pánem v každý čas; Maria, jeho matka, její sestra a Magdaléna, která je nazývána jeho partnerkou (doslova družkou v páru)...

Maria Magdaléna milovala Pána více než všichni učedníci a on ji často líbal na ústa. Ostatní učedníci k ní přišli a činili jí výčitky. Jemu pak řekli: "Proč miluješ ji více než všechny?" Já sám se k tomu z ekumenických ohledů nechci vyjádřit. Mnozí křesťané tuto otázku však diskutují s gustem.

Jaký by Tvůj vztah k Magdaléně, kterou jsi jistě znala a která s Tebou stála pod křížem? Mnohá dnešní matka by byla trochu žárlivá na "partnerku" svého syna. Snad jí napíši v dohledné době též dopis, tak moc mě zajímá tato velkolepá žena, která je velikým počtem teologů zaměňována nebo mylně přiřazována: s "hříšnicí", která zalévala Ježíšovy nohy slzami a sušila je svými vlasy; s jednou v celém městě vykřičenou děvkou nebo s "masérkou", která polila Ježíšovu hlavu (nebo jeho nohy) drahocenným olejem. A nechybí ani další konfuze.

Poněvadž Mirijam, z které se stala později Maria, bylo v Izraeli všeobecně rozšířené jméno, pak nejpravděpodobněji koneční redaktoři evangelií ty různé postavy Marií pomíchali. Snad se tím chtěl též retušovat a "vy - světlit" vztah Ježíše k Magdaléně. To však není mé dnešní téma.

Další z mých zamilovaných postav je žena Zebedeova, čili matka Jakuba a Jana, které jsi všechny dobře znala. Jak si jistě ještě dobře vzpomínáš, patřili oba tito mužové k nejohnivějším přívržencům Tvého syna. Při své poslední cestě do Jeruzaléma chtěl s učedníky přenocovat v jednom samaritánském městě, tam ho však odmítli. Načež mu oba Zebedeovi synové nabídli, aby toto "město zničil ohněm", což Ježíš přirozeně odmítl (Lk 9,51-56).

Tyto dva Zebedeovy syny najdeme častěji ve veliké blízkosti Ježíše - a to právě při vzrušujících událostech jeho života: např. při vzkříšení dcery Jaira nebo při Proměnění na hoře Tábor. Dále jsou s ním v Getsemanech v noci jeho zatčení.

Náš přítel Pavel je právem počítá k "sloupům obce". V naší dnešní řeči by asi řekl, že patřili k "tvrdému jádru Ježíšova hnutí".

Tu zmínku ve Skutcích apoštolských o jistém na povel Heroda popraveném Jakubovi dnes většina teologů nepovažuje za týkající se někoho z našich Zebedeovců.

Ty víš sama nejlíp, kolik židovských mužů se za Tvých časů jmenovalo Jakub. Dokonce i jeden z Tvých (?) vlastních synů nesl toto oblíbené jméno! Zaměňování byla asi při sepisování evangelií nevyhnutelná.

Ještě dnes rozpoznáváme připravenost k nasazení a věrnost Zebedejců k Ježíšovi. Vlastnosti, jaké dokázala i jejich matka, která s nimi putovala krajinou v Ježíšově doprovodu a později s Tebou, Marie, stála pod křížem (Mt 27,56).

Tato rodina Zebedejců mi zvlášt přirostla k srdci. K ní patřící dva mladíci usilovně Ježíše prosili, aby směli ve slávě sedět po jeho pravici a levici (Mt 10,35-40).

Ten se ale ptal, zda jsou ochotni pít kalich (utrpení) - tak jako on sám. S čímž oni pak jednoznačně souhlasili.

Milá Marie, bohužel se dnes již neví, že "sedět ve slávě" (Mk 10,37) v Tvém čase znamenalo mučednickou smrt na římanském kříži, jak nás o tom zpravuje dokonce i Říman Seneca.

K tomu tedy byli připraveni Jakub a Jan, aby s Ježíšem společně vyprázdnili "kalich utrpení" až do dna - za svoji víru a za svůj národ.

Sezení na kříži bylo myšleno vskutku doslovně, neboť kříže měly sedátka, svým způsobem bidýlka.

Těmi nechtěli Římané své oběti v žádném případě šetřit, nýbrž zcela naopak: prodloužit jejich utrpení, jak nám potvrzují římské prameny, tak i mnozí lékaři.

To vše věděla i odvážná matka těchto Zebedeovců, která však - představ si to, Marie - od doby evangelií až do dneška se stala obětí nejstrašnějších pomluv. Je nám líčena jako žena, která nemá nic jiného v hlavě než podporování kariéry svých synů u jejich mistra (Mt 20,20-23).

Chyba lávky!

Zařazuje se naopak do zástupu velikých matek v Izraeli, které své syny povzbuzovaly na jejich tragické cestě utrpení a dokonce s nimi držely.

A proto, milá Marie, stála vedle Tebe pod těmi třemi kříži na Golgotě, poněvadž Vaši synové tam vykrváceli.

Je nejvyšší čas, aby tato hrdinka byla rehabilitována. A její synové též! Neboť oni nebyli ani "lotři" ani "lupiči", jak to stojí v evangeliích (např. Mt 27,38), neboť tento typ zločinců nebyl podle římského práva nikdy ukřižováván, nýbrž trestán stětím hlavy. Přibití na kříž však bývali pouze partyzáni a disidenti, jakými byli naší Zebedeovci. Pouze v mateřské zemi Říma se křižovali i chycení utečení otroci.

Milá Marie, tento dopis je příliš dlouhý, ale mezi námi stojí tolik nezpracovaného, a to již od skoro dvou tisíciletí.

Mnozí židé se dnes pokoušejí, aby znovu vrátili Tvého syna a praobec, ba dokonce i toho rabiho z Tarsu zpět do židovství. Velmi chvályhodné snahy v rámci mezináboženského smíření, ale vlastně přebytečné, poněvadž ti všichni se nikdy svého židovství nezřekli.

To, co je vskutku třeba velmi litovat, jsou ty mnohé falešné interpretace, předsudky a špatné překlady Ježíšových slov a skutků, které pohanokřesťané mezi Vámi a námi nahromadili.

Je třeba odstranit a korigovat - bez synkretismu a překračování hranic. Jeho role Spasitele pohanů se křesťanům pochopitelně ponechává.

Tebe, milá sestro, nám ale notně zcizili - i když právě Ty jsi byla a jsi ztělesněním bolestiplné židovské matky. Skrze Tvého syna, pro něj a v něm jsi stále znovu trpěla, jak to nespočetné malby výmluvně zvěčňují.

Stařecký rabín Simon měl bohužel pravdu, když Ti za onoho času po Ježíšově porodu v jeruzalémském chrámu zvěstoval, že "duší Ti pronikne meč" (Lk 2,35).

Zdrávas Maria a buď poručená Bohu!

Šalom, Tvůj Pinchas

Pramen: PUBLIK-FORUM, časopisu kritických křesťanů 21/1996. Přeložil Josef König.

Pinchas Lapide je židovský religionista a hostující profesor na různých teologických fakultách po celém světě.