Répondez s'il vous plaît II

O dotazníku pro pastorální synodu a snad trochu i o nás

V minulém díle jsem se pokusil naznačit, jaké otázky se nám honily hlavou před tím, než jsme se odhodlali dotazník vytvořit. V tomto díle si povíme něco málo o tom, jak vlastně dotazník vznikl a co nám výsledky o nás prozrazují.

Metoda

Minulá (pastorální) synoda byla první svého druhu. Předpokládali jsme, že jejím hlavním cílem je otevřít diskusi nad způsoby pastorace, zejména v těch případech, kde víme, že máme rezervy či problémy. Každá smysluplná diskuse musí začít nad nějakými výchozími otázkami a právě tyto otázky měl dotazník pomoci artikulovat.

Proto také zvolená metoda měla daleko do metod používaných ve skutečných výzkumech. Jelikož jsme chtěli, aby dotazník pomohl otevřít témata, která jsou skutečně palčivá pro nás všechny a ne jen pro tvůrce dotazníku, první přípravnou fází byly diskuse ve farnostech. Z těch vzešly otázky, na které jsme (jste) chtěli znát odpovědi.

Druhou fází bylo shromáždění těchto otázek a impulzů, eliminace duplicit, určení společných okruhů a konečné zpracování do sady otázek tvořících vlastní dotazník. Za obecný rámec nám posloužily okruhy, které byly pro synodu určeny: církev a svědectví, rodina a děti, ekumenismus, sociální práce církve.

Demografie

Součástí každého dotazníku je úvodní část, která má zjistit demografické údaje o respondentovi. Náš dotazník nebyl výjimkou. Musím říci, že výsledky byly velkým překvapením a pro mě osobně jsou možná tím nejzajímavějším zjištěním.

Česká náboženská scéna je specifická především nízkým počtem lidí, kteří se k nějakému konkrétnímu vyznání hlásí, a drtivou dominancí římskokatolického vyznání (83% ze všech "věřících"). Má také několik výrazných rysů, které ale můžeme najít i jinde ve světě: vyšší věk věřících, převaha žen, nižší vzdělání apod.

Abych vám přiblížil překvapivost výsledků našeho dotazníku, budu zjištění srovnávat se statistikou ze Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001 (SLDB [1]). Toto srovnání je velmi přibližné a metodologicky nekorektní - především proto, že respondenty našeho dotazníku byli lidé, kteří jsou v naší církvi nějakým způsobem aktivní, zatímco respondenty SLDB jsou všichni občané a jejich vyznání je určeno pouze sebedeklarací. Navíc na náš dotazník odpovědělo 120 respondentů, což u některých málo naložených kategorií může způsobit zkreslení. Pokud jsme si ale míry nepřesnosti vědomi, můžeme data pro přibližné srovnání použít.

Struktura dle věku naše respondenty silně odlišuje od jiných církví dle SLDB. Jako příklad můžeme použít CČSH a ŘKC. Oproti CČSH vidíme podstatně rovnoměrnější zastoupení jednotlivých věkových skupin. Oproti ŘKC především vyšší zastoupení lidí v tzv. produktivním věku.

Průměrný věk našich respondentů byl 43 let. To je v náboženském prostředí ČR jistě dobrý výsledek. Průměrný věk občanů ČR podle SLDB byl 38,8 let.

Podobně potěšitelný je i zjištěný vyrovnaný poměr mužů a žen - 51,7% ku 48,3% překvapivě ve prospěch mužů. Opět pro hrubé srovnání údaje SLDB: ŘKC má 56,7% žen (je ovšem potřeba vzít v úvahu vliv vyššího věku členstva).

Největším překvapením byla ale struktura respondentů dle nejvyššího dosaženého vzdělání:

Pro srovnání údaje SLDB:

Bohužel data SLDB neobsahují SKC jako samostatnou kategorii v členění dle vzdělání a není tedy možné ověřit, nakolik jsou tato čísla ovlivněna zaměřením našeho dotazníku na aktivní členy. I tak se ale jedná o velmi vysoké počty vysokoškolsky vzdělaných respondentů. Pro srovnání, dle SLDB je v ČR 8,8% vysokoškolsky vzdělaných občanů (v populaci starších 15 let).

Jednoznačně a bez zkreslení můžeme říci, že lidé aktivní v našich obcích jsou výrazně nadprůměrně vzdělaní. Obzvlášť potěšující je tento fakt v kombinaci s výsledkem jiné otázky: 78,9% respondentů si SKC svobodně vybralo a vstoupilo do ní na základě žádosti.

Poslední otázkou prvního okruhu byla otázka na délku respendentova členství v církvi. Výsledky nejsou nijak zvlášť překvapující, ale jistě nutí k zamyšlení.

Diskuse

Ve svém příspěvku na synodě jsem se ptal, jestli je možné si představit "typického starokatolíka". Odpověď je nejspíše kladná a tento pomyslný člověk mi popravdě dodává optimistický náhled na naši církev: je to muž nebo žena, spíše středního nebo nižšího věku, který si svou církev svobodně vybral. Jelikož je silně nadprůměrně vzdělán, dá se předpokládat, že si ji vybral opravdu zodpovědně a vědomě.

Otázkou zůstává, co takový člověk od církevního společenství očekává. Jeho požadavky budou zřejmě významně jiné než požadavky typického člena největší církve našeho státu - spíše starší ženy s podprůměrným vzděláním. Oklikou se tak vracím k předchozímu dílu článku: otázkou pro nás všechny je, zda se stylem a zaměřením pastorační činnosti od Římskokatolické církve adekvátně lišíme a zda naše aktivity dostatečně odpovídají struktuře a povaze aktivního členstva.

Není možné se nezamyslet nad tím, jestli církev svému vzdělanému členstvu poskytuje dostatek prostoru pro seberealizaci, jestli dostatečně podporuje vzdělávání laiků, všeobecnou diskusi nad žhavými společenskými otázkami a komunikaci mezi členy obecně.

Pokud tomu tak není, může se lehce stát, že významnou roli začne hrát "osten", který můžeme vidět na posledním grafu: náš "typický starokatolík" se - pokud nebude mít pocit naplnění svých očekávání vůči církevnímu společenství - může rozumně a svobodně rozhodnout po třech letech církev opustit. Stejným způsobem jako přišel jednoduše odejde. A stejně jako předtím k tomu bude mít dobrý důvod.

Domnívám se, že je nutné tohoto našeho "typického starokatolíka" vzít na vědomí a začít se mu více věnovat - a to zcela konkrétně, na základě znalosti jeho potřeb. Jakou formou, to je otázka pro nás všechny. Mohou být pro něj zajímavé večerní či korespondenční kurzy teologie? Webové přednášky zvaných hostů na teologická či společenská témata? Nebo společnými silami vytvářené celocírkevní wiki stránky "křesťanství po starokatolicku"? Nevím. Čím jsem si ale jist, je, že nemůžeme našeho "typického starokatolíka" nechat jenom stát v kostele a "dát mu prostor" k námi předem připraveným replikám. Už dávno naše obce nemají stovky členů a nemůžeme se tedy snažit zakládat nejrůznější zájmové spolky a kroužky. Můžeme ale k setkávání a zájmovému spolčování využít prostředky, které nám dnešní internetová doba dává.

Neustále si mezi sebou říkáme, že se o nás málo ví. Zajímavý způsob zapojení inteligentních křesťanů do společného díla (či zábavy) by sám o sobě jistě byl mediálně chytlavým počinem. Moc takových projektů totiž není. Slyší-li Čech o křesťanech, slova "inteligence" či "vzdělání" nebudou mezi prvními, která ho napadnou. Máme potenciál to změnit.

[1] http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/kapitola/4132-05--3002

Autor je členem brněnské starokatolické farní obce. Vystudoval sociologii a informatiku na Masarykově univerzitě v Brně a v současné době pracuje v oblasti správy počítačových sítí.