Dohoda o vzájemném pozvání
k účasti na slavení eucharistie (Německo)
Dohoda s evangelickou církví
Zvláštní konfesní mozaika Německa vždy přispívala k úzkým svazkům mezi protestanty a starokatolíky. Starokatolické obce bez vlastních kostelů používají často prostory evangelických farností. Ekumenické bohoslužby nebyly nikdy zvláštností. Příležitostně prováděli faráři pohřební a sňatkové obřady pro druhou církev. Obě církve spolupracují již odedávna ve Světové radě církví. Kromě toho je starokatolická církev již 40 let členem převážně evangelického Diakonického díla.
Potěšující ekumenickou událostí byla roku 1985 dohoda mezi evangelickou a starokatolickou církví v Německu o vzájemném připuštění k Večeři Páně, případně eucharistii. Tato dohoda neznamenala ještě přijetí plného komunijního společenství, jaké existuje od roku 1931 mezi církví anglikánskou a starokatolickou, avšak byla důležitým krokem tímto směrem.
V následujících letech pokračovala jednání příslušné pracovní skupiny v Bavorsku, která se skládá ze starokatolických a evangelicko-luteránských teologů. Tato skupina předložila oběma církvím "Memorandum o církevním úřadě" a "Prohlášení o biskupském úřadě", jejichž přijetí by posunulo vzájemné církevní společenství do hmatatelné blízkosti. ...
Vereinbarung über eine gegenseitige Einladung zur Teilnahme an der Feier der Eucharistie |
Dohoda o vzájemném pozvání k účasti na slavení eucharistie |
| Eine vom Rat der Evangelischen Kirche in Deutschland in Absprache mit der Arnoldshainer Konferenz der Vereinigten Evangelisch-Lutherischen Kirche Deutschlands einerseits und vom Katholischen Bistum der Alt-Katholiken in Deutschland andererseits gebildete gemeinsame Gesprächskommission hat den nachfolgenden Text einer Vereinbarung zur gegenseitigen Einladung zum Heiligen Abendmahl erarbeitet: | Rada Evangelické církve v Německu v dohodě s Arnoldshainerovou konferencí spojených Evangelicko-luterských církví Německa na jedné straně a s Katolickým biskupstvím starokatolíků v Německu na straně druhé, vytvořili společnou jednací komisi, která vypracovala následující text dohody o vzájemném pozvání ke svaté večeři Páně: |
| 1. Gemeinsam bekennen die beteiligten Kirchen Gott als den Schöpfer des Himmels und der Erde, der seinen Sohn Jesus Christus als Herrn und Erlöser gegeben hat und uns durch den Heiligen Geist Anteil an seinem Leben schenkt. Sie warten auf die Wiederkunft ihres Herrn, der seine Kirche zur Vollendung führt und alles neu schaffen wird. | 1. Zúčastněné církve společně vyznávají Boha jako stvořitele nebe a země, který dal svého syna Ježíše Krista jako Pána a Spasitele a nás skrze Ducha svatého obdarovává podílem na jeho životě. Zúčastněné církve očekávají nový příchod svého Pána, který svoji církev vede k plnosti času a všechno nově vytvoří. |
| 2. Sie halten am Kanon der heiligen Schrift fest und bekennen den Glauben, wie er im apostolischen und im nicaenisch-konstantinopolitanischen Bekenntnis bezeugt ist. Sie stehen auf dem Boden der trinitarischen und christologischen Lehre der großen Konzilien von Nicäa, Konstantinopel, Ephesus und Chalkedon. | 2. Zúčastněné církve se drží kánonu Písma svatého a vyznávají víru, jak je dosvědčována v apoštolském a v nicejsko-cařihradském vyznání. Stojí na půdě trinitárního a kristologického učení velkých koncilů v Nicei, Konstantinopoli, Efezu a Chalkedonu. |
| 3. Gemeinsam bekennen sie: wir werden vor Gott als gerecht erachtet und gerecht gemacht allein aus Gnade durch den Glauben aufgrund des Heilswerkes unseres Herrn Jesus Christus und nicht aufgrund unserer eigenen Werke und Verdienste. Die Kirche ist daher die Gemeinschaft gerechtfertigter Sünder, die durch den Heiligen Geist dazu befähigt werden, ein Leben des Dienstes für alle Menschen und des Lobes Gottes, des Vaters, des Sohnes und des Heiligen Geistes, zu führen. | 3. Zúčastněné církve společně vyznávají: před Bohem budeme shledáni spravedlivými a ospravedlněni toliko milostí skrze víru na základě spasitelného díla našeho Pána Ježíše Krista, nikoliv na základě našich vlastních skutků a zásluh. Církev je proto společenstvím ospravedlněných hříšníků, kteří jsou skrze Ducha Svatého uzpůsobeni vést život služby pro všechny lidi a ke chvále Boha, Otce, Syna a Ducha Svatého. |
| 4. Gemeinsam bekennen sie, daß der gekreuzigte und auferstandene Herr unter der Verheißung seiner Gegenwart der Kirche den Auftrag gibt, Gottes Heil der Welt zu bringen. Sie bekennen die eine Taufe, die im Namen des Vaters und des Sohnes und des Heiligen Geistes mit Wasser vollzogen wird. In ihr schenkt der dreieinige Gott dem der Sünde und dem Tode verfallenen Menschen neues Leben und gliedert ihn in sein Volk ein. Durch die Taufe hat der Herr allen Gläubigen Anteil an seiner Sendung und an seinem Priestertum gegeben und sie mit einer Fülle von Geistesgaben ausgestattet, damit die Verkündigung des Evangeliums und die Auferbauung der Kirche durch alle Zeiten weitergeht. |
4. Zúčastněné církve společně vyznávají, že ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Pán dal pod příslibem své přítomnosti příkaz církvi přinášet světu Boží spásu. Zúčastněné církve vyznávají křest, který se ve jménu Otce a Syna a Ducha Svatého uskutečňuje skrze vodu. V něm dává trojjediný Bůh hříchům a smrti propadlým lidem nový život a včleňuje je ke svému lidu. Křtem dal Pán všem věřícím podíl na svém poslání a kněžství a vybavuje je plností darů Ducha, aby zvěst evangelia a znovuobnovení církve pokračovalo navěky. |
| 5. Sie bewahren den aus der Sendung der Apostel hervorgehenden Dienst des besonderen Amtes, das der Herr seiner Kirche gegeben hat. Dieses Amt trägt mit der Gesamtheit der Gläubigen ständig und öffentlich Sorge für die Verkündigung des Evangeliums, die Verwaltung der Sakramente und für die Leitung und die Einheit der Kirche. In dieser Kontinuität mit den Aposteln und ihrer Verkündigung wird die reine apostolische Lehre und die rechte Verwaltung der Sakramente gewahrt. | 5. Zúčastněné církve zachovávají službu zvláštního úřadu vyplývající z poslání apoštolů, který Pán dal svojí církvi. Tento úřad pečuje se společenstvím všech věřících trvale a veřejně o zvěstování evangelia, spravování svátostí a o vedení a jednotu církve. V této kontinuitě s apoštoly a jejich zvěstováním je zachováváno čisté apoštolské učení a pravé spravování svátostí. |
| 6. Sie feiern die Eucharistie, das von Jesus Christus eingesetzte Mahl des neuen Bundes, in dem er seinen Leib und sein Blut unter den sichtbaren Zeichen von Brot und Wein der Gemeinde schenkt. In dieser Feier erfährt die Gemeinde Gottes Liebe in Jesus Christus, verkündet den Tod des Herrn und preist seine Auferstehung, bis er wiederkommt und sein Reich zur Vollendung bringt. Dies findet seinen Ausdruck im Eucharistiegebet, in dem der Einsetzungsbericht mit dem Dank an den Vater, dem Gedächtnis des Heilswerkes Christi (Anamnese) und der Anrufung des Heiligen Geistes (Epiklese) verbunden ist. Gemäß der Lehre der beteiligten Kirchen wird die Eucharistiefeier von Ordinierten geleitet. Gemeinschaft im Herrenmahl verpflichtet die Kirchen darauf zu achten, daß die Praxis dieser Lehre entspricht. Die beteiligten Kirchen halten einen angemessenen Umgang mit den nach der Feier übrigbleibenden Gaben für geboten. |
6. Zúčastněné církve slaví eucharistii, Ježíšem Kristem ustanovenou hostinu nové smlouvy, ve které daruje svoje tělo a svoji krev pod viditelným znamením chleba a vína společenství (obci). V této slavnosti společenství prožívá Boží lásku v Ježíši Kristu, zvěstuje smrt Pána a velebí jeho vzkříšení, dokud on znovu nepřijde a nenastolí své království. To vyjadřuje eucharistická modlitba, ve které jsou slova ustanovení spojena s díkuvzdáním Otci, vzpomínkou na spasitelné dílo Krista (anamneze) a se svoláváním Ducha Svatého (epikleze). V souladu s učením zúčastněných církví je slavnost Eucharistie vedena ordinovanými. Společenství ve slavení večeři Páně zavazuje církve, aby dbaly na to, aby praxe odpovídala tomuto učení. Zúčastněné církve považují za nutné (přikázané) přiměřené zacházení se zbývajícími dary po hostině. |
| Die bisher festgestellten grundlegenden Übereinstimmungen erlauben uns, die Glieder unserer Kirche gegenseitig zur Teilnahme an der Eucharistie einzuladen. Durch diese Einladung wollen die beteiligten Kirchen dem Gebot Jesu Christi gehorsam sein, daß seine Kirche einig und eine sei. Indem sie ein Zeichen dieser Einheit setzen und einen Schritt auf diese Einheit hin tun, bezeugen sie vor aller Welt den dreieinigen Gott als den einzigen Herrn. Die Kommission bittet die beteiligten Kirchen, auf der Grundlage der vorstehenden Vereinbarung der gegenseitigen Einladung zur Teilnahme an der Feier der Eucharistie zuzustimmen. Sie stellt fest, daß die in den beteiligten Kirchen vorhandenen Ordnungen für die Ausübung des pfarramtlichen Dienstes und des Gemeindelebens in Geltung bleiben. |
Dosud zjištěné zásadní shody nám dovolují pozvat oboustranně členy našich církví k účasti na eucharistii. Skrze toto pozvání chtějí být zúčastněné církve poslušné příkazu Ježíše Krista, aby jeho církev byla jednotná a jediná. Tím, že zúčastněné církve vytvářejí znamení této jednoty a činí další krok k této jednotě, dosvědčují před celým světem trojjediného Boha jako jediného Pána. Komise žádá zúčastněné církve, aby na základě výše uvedené dohody přivolily vzájemnému pozvání k účasti na slavení eucharistie. Komise konstatuje, že existující řády výkonu služby farářského úřadu a života obce v zúčastněných církvích zůstávají v platnosti. |
| Hannover, den 29. März 1985 |
Hannover, 29. března 1985 |
|
D. Eduard Lohse, Hannover +Josef Brinkhues, Bonn Dr. Hans-Gernot Jung +, Kassel Dr. Christian Oeyen, Siegburg D. Karlheinz Stoll, Schleswig Konrad Liebler, Nürnberg Dr. Gottfried Seebaß, Heidelberg Dr. Sigisbert Kraft, Karlsruhe Manfred Kießig, Hannover Edgar Nickel, Freiburg Jan Rohls, München Dr. Michael Dömer, Frankfurt Dr. Hartmut Löwe, Hannover Bernhard Heitz, Rosenheim |
Úvodník k dohodě je převzatý z knihy H-J. van der Mindeho Za otevřené křesťanství (Minde, Hans-Jürgen van der: Za otevřené křesťanství, přeložil Josef König, Studijní texty starokatolické církve, Praha 1996, str. 36).
Německá verze textu dohody převzata z webových stránek Katolického biskupství německých starokatolíků (přeložil Jiří Lifka).
Podle uvedených pramenů zpracoval Rostislav Toman.
Naše texty
