Synodní řád a řád církevních obcí Starokatolické církve v Č.R.
platný od r. 1877, se změnami a doplňky přijatými 40. a 41. synodou.
DÍL I. - USTANOVENÍ VŠEOBECNÁ
§ 1. Křesťané žijící na území České republiky, kteří vyznávají víru starokatolickou, tvoří církevní společenství zvané Starokatolická církev v České republice. Sídlem ústředí církve je Praha.
DÍL II. - BISKUP
§ 2. Biskup má vzhledem k tomuto zřízení všechna práva a povinnosti, které obecné právo přiděluje biskupům. Má zvláště právo potvrzovat faráře a jiné duchovní volené obcemi jakož i pastorační asistenty a to s přihlédnutím k názoru Synodní rady, uděluje svátosti a svěcení vyhrazená biskupům, přehlíží jednotlivé obce, chrámy, církevní knihy apod., svolává synodu, jejíž je předsedou. Má právo konat bohoslužbu a kázat v každé obci atd. Biskup je zástupcem církve navenek. Pokud není biskupa, všechna duchovní práva a povinnosti, vyjímaje svátostné služby vyhrazené biskupům, vykonává kněz, zvolený a pověřený Synodní radou jako administrátor církve.
§ 3. Biskupa volí synoda. Volbu řídí místopředseda Synodní rady, při jeho nepřítomnosti jiný laik, stanovený Synodní radou.
§ 4. Hned po přijetí volby vykoná zvolený před synodou, případně před zástupci synody slib, že bude svědomitě plnit povinnosti biskupa i ustanovení tohoto zřízení.
§ 5. Pokud není pevné dotace, biskup obdrží plat stanovený synodou prostřednictvím Synodní rady.
§ 6. Biskup může pověřit úřadem generálního vikáře duchovního z členů Synodní rady nebo s jejím souhlasem i jiného duchovního. Pravomoc generálního vikáře zaniká odvoláním biskupem nebo uprázdněním biskupského stolce.
§ 7. Biskupský stolec se považuje za uprázdněný, zemře-li biskup, nebo abdikuje-li na svůj úřad. Při uprázdnění biskupského stolce Synodní rada zvolí ze svých duchovních členů administrátora církve (viz § 2). Administrátor církve má povinnosti a práva biskupa, kromě věcí, které podle své povahy či podle obecného práva jsou rezervovány biskupovi.
DÍL III. - SYNODNÍ RADA
§ 8. V řízení života Starokatolické církve stojí biskupovi po boku synodou zvolená Synodní rada jakožto sbor usnášející se.
§ 9. Synodní rada se skládá ze čtyř duchovních a pěti laiků. Dva duchovní a tři laici jako řádní členové Synodní rady jsou voleni ze členů církve, kteří sídlí v místě úřadu biskupa nebo v blízké vzdálenosti. Čtyři ostatní jako členové mimořádní z těch, kdo bydlí dále vzdáleni. Mimořádní členové Synodní rady jsou zváni k osobní účasti jen při důležitějších věcech, nebo dotázáni písemně.
§ 10. Členové Synodní rady se volí na synodě absolutní většinou. Mimořádní členové se volí na dva roky. Ze členů řádných vystupuje každý druhý rok jeden duchovní a jeden laik nejprve losem, pak dle trvání úřadu. Vystupující jsou opět volitelní.
§ 11. Vystoupí-li člen Synodní rady během volebního období, ostatní členové Synodní rady zvolí náhradníka na dobu do příští synody.
§ 12. Ve schůzích Synodní rady předsedá biskup. Místopředsedou je laik, zvolený členy Synodní rady z jejich středu.
§ 13. Generální vikář, není-li členem Synodní rady, je oprávněn účastnit se schůzí s hlasem poradním, v nepřítomnosti biskupa s plným hlasovacím právem.
§ 14. Ke schůzím Synodní rady pozve předseda všechny řádné členy a generálního vikáře, přičemž sděluje program zasedání. Synodní rada je schopná usnášet se, jsou-li přítomni mimo biskupa tři řádní členové. Při rovnosti hlasů rozhoduje předseda.
§ 15. Synodní rada spravuje finanční prostředky a fondy určené ke všeobecným účelům církve a skládá z nich účty synodě a hospodaří s nemovitým majetkem církve.
§ 16. Při zániku církve jako právního subjektu Synodní rada jmenuje likvidátora a určí způsob provedení likvidace.
DÍL IV. - SYNODA
§ 17. Synoda se koná každý druhý rok. Svolává ji biskup, v případě uprázdnění biskupského stolce Synodní rada. Biskup může ve srozumění se Synodní radou svolat i mimořádné synody.
§ 18. V působnost synody náleží
a) schvalovat změny a doplňky Synodního řádu a řádu církevních obcí,
b) stanovit všechna normativní ustanovení ve vnitřních záležitostech církve, ať se týkají bohoslužby nebo řízení církevních záležitostí, atd.,
c) definitivně rozhodovat ve všech církevních záležitostech proti duchovním a laikům,
d) ukládat církevní daň ke všeobecným účelům,
e) volit biskupa
f) přijímat zásadní rozhodnutí ve vztazích ke státu, jiným církvím či institucím
g) ustanovovat dotace biskupovi.
§ 19. Členy synody jsou:
a) biskup a Synodní rada
b) všichni řádně ustanovení starokatoličtí duchovní v činné službě, jakož i pastorační asistentky a asistenti.
c) delegát za každou farní, resp. filiální obec, která má 100 členů. Obce menší se mohou po dohodě za tímto účelem k volbě delegáta spojit tak, aby na každých 100 členů připadal 1 delegát. Větší obce volí na každých 100 členů jednoho delegáta a za poslední neúplné sto též jednoho. Synodní rada může před svoláním synody stanovit i nižší počet členů na 1 delegáta tak, aby v řádném poměru byly spravedlivě zastoupeny všechny obce.
Všechny farní i filiální obce mohou volit za delegáty pouze členy dotyčných obcí.
§ 20. Legitimace delegátů ověřuje Synodní rada. O legitimacích sporných rozhoduje synoda.
§ 21. Synodě předsedá biskup, příp. administrátor církve (§ 7), v jeho nepřítomnosti jím se souhlasem Synodní rady jmenovaný zástupce.
§ 22. Synodní rada navrhuje pořad jednání, který předkládá synodě k poradě a k přijetí.
§ 23. Návrhy, petice, stížnosti a žaloby, o nichž má synoda rozhodovat, je nutno podat nejpozději 14 dní před začátkem synody Synodní radě a tato je předloží se svým návrhem synodě. Dotazy, dodatky, pozměňující návrhy a protinávrhy k předlohám synodě předloženým může při rozpravě podat každý člen synody. Bude však o nich jednáno jen tehdy, bude-li je podporovat alespoň jedna třetina přítomných členů synody.
§ 24. V osmi dnech před synodou stanoví Synodní rada předlohy pro synodu ve schůzi, k níž budou pozváni i mimořádní členové.
§ 25. Důležité otázky může Synodní rada, nebo, vyskytnou-li se za synody, synoda, odkázat komisi odborníků k poradě nebo jednotlivcům k dobrozdání.
§ 26. O všech předmětech předložených synodě k projednání radí se ve společné poradě všichni členové.
§ 27. Všechny otázky jsou rozhodovány absolutní většinou všech hlasů. Při rovnosti hlasů rozhoduje předseda. Je-li přijato usnesení většinou méně než dvoutřetinovou, je nutné toto usnesení předložit k rozhodnutí budoucí synodě, navrhuje-li to Synodní rada dle svého jednohlasého usnesení, nebo většina prostá. Touto druhou synodou může být rozhodnuto prostou většinou.
§ 28. Synoda může volit každé dva roky synodní examinátory, a to teology a znalce církevního práva.
§ 29. Volba synodní rady se koná zpravidla na konci synody.
§ 30. Synodní rada předkládá synodě rozpočet všeobecných potřeb církve. O schválení jednotlivých položek rozpočtu synoda rozhoduje prostou většinou.
§ 31. Pokud všeobecné potřeby církve nebude možno krýt i z jiných prostředků, synoda rozvrhne celý obnos rozpočtu na jednotlivé obce, resp. filiální obce, přihlížejíc k počtu jejich členů a její platební schopnosti.
DÍL V. - OBCE
§ 32. Každá obec je právnickou osobou, kterou navenek zastupuje farář a osoba zmocněná farní radou. Vzhledem k duchovní správě každou obec vede biskup a farář. V ostatních záležitostech je zastupována farní radou (§ 34) a farním shromážděním (§ 42).
§ 33. Členy farní obce jsou všichni obyvatelé jejího obvodu, kteří se přiznávají ke starokatolickému vyznání. Noví členové farních obcí se přihlašují u farní rady a jsou zapsáni s udáním svého nacionále a adresy do seznamu členů obce. Tento seznam vede a aktualizuje farní rada.
§ 34. Farní rada se skládá z faráře a nejméně 4, nejvíce 12 členů, kteří svůj úřad vykonávají jakožto čestný bezplatně.
§ 35. Členové farní rady se volí ve farním shromáždění prostou většinou členů oprávněných k účasti.
§ 36. Farní rada se volí na dva roky. Každý rok vystupuje třetí člen dle doby trvání úřadu. Pro první dva roky se vystupující volí losem. Vystupující jsou opět volitelní. Za vystoupivší členy budou během čtyř týdnů zvoleni noví na zbytek volební periody.
§ 37. Farní rada volí ze svého středu předsedu, místopředsedu, tajemníka a pokladníka. Funkce pokladníka může být svěřena i jinému členu obce.
§ 38. Pozvání ke schůzím farní rady činí předseda mimo nutné případy vždy nejdéle 2 dny předem s udáním programu. Navrhuje-li to třetina členů, je předseda povinen svolat schůzi do osmi dnů.
§ 39. K platnému usnášení je třeba přítomnosti dvou třetin členů. Nebyly-li dvě schůze schopny se usnášet, je třetí usnášeníschopná za jakéhokoli počtu členů.
§ 40. Ve všech otázkách rozhoduje prostá většina přítomných. Při rovnosti hlasů rozhoduje předseda.
§ 41. Farní radě přísluší :
a) stanovit rozpočet,
b) revidovat účty pokladníkovi a udělovat mu souhlas,
c) spravovat jmění obce a nakládat s ním v mezích rozpočtu,
d) ustanovovat farní zřízence (varhaníka, kostelníka, apod.),
e) pečovat o pořádek při bohoslužbě
f) pečovat o chudé v církvi
g) svolávat farní shromáždění, které řídí předseda farní rady,
h) dopisovat si s jinými obcemi a biskupem v záležitostech netýkajících se duchovní správy a se světskými úřady.
§ 42. Farního shromáždění se smějí zúčastnit všichni členové obce, kteří požívají občanských práv.
§ 43. Farní shromáždění se svolává dle potřeby nejméně jednou za rok. Svolává se nejpozději tři dny předem způsobem v místě obvyklým a v neděli před tím při hlavní bohoslužbě.
§ 44. Ve všech otázkách rozhoduje prostá většina přítomných, při rovnosti hlasů rozhoduje předseda (§ 41g).
§ 45. Farnímu shromáždění přísluší :
a) volba faráře a stálých pomocných duchovních, členů farní rady a delegátů na synodu,
b) schvalování rozpočtu a upravování příjmů faráře a pomocných duchovních,
c) stanovení církevní daně ke krytí potřeb obce,
d) zmocnění farní rady k vedení právních sporů.
§ 46. Každá obec má právo, vyžadují-li to zvláštní poměry, místo tohoto zřízení (§§ 32 - 46) přijmout jiné. To však nesmí odporovat ustanovením §§ 32, 33, 34, 41 a 42 a musí být předloženo Synodní radě ke schválení. Neschválí-li Synodní rada žádané změny, je nutno věc předložit následující synodě, přičemž až do jejího rozhodnutí platí ustanovení Synodní rady.
§ 47. Členům církve žijícím roztroušeně od církevní (farní) obce dostane se duchovní služby od duchovního nejbližší obce, k níž jsou přifařeni.
DÍL VI. - FARÁŘI, POMOCNÍ DUCHOVNÍ, PASTORAČNÍ ASISTENTI
§ 48. Nikdo nesmí být jmenován farářem nebo pomocným duchovním, kdo mimo požadavky obsažené ve všeobecném církevním právu nemá vlastnosti předepsané státními zákony.
§ 49. Biskup nesmí vysvětit na kněze nikoho, kdo nemá vlastností žádaných církevním právem k důstojnosti duchovního stavu a kdo nesložil teologickou zkoušku po ukončených třech letech akademického studia.
§ 50. Teologická zkouška se koná před komisí teologů a znalců církevního práva za předsednictví biskupa nebo jím jmenovaného zástupce. Členy komise jmenuje biskup od případu k případu z examinátorů volených synodou, příp. schválených Synodní radou.
§ 51. Faráři jsou voleni obcemi, potvrzováni a dosazováni biskupem. Domnívá-li se obec, že potvrzení bylo odepřeno bezdůvodně, má právo odvolat se k synodě.
§ 52. Faráři mohou být zbaveni úřadu jen z důvodů zákonných po formálním vyšetření, a to synodou. Toto šetření spočívá ve vyšetřování soudcem stanoveným Synodní radou, z práva hájit se a z rozsudku Synodní rady či synody.
Disciplinární tresty jsou :
a) důtka,
b) suspense na určitou dobu,
c) zbavení úřadu
§ 53. Biskup má právo se souhlasem Synodní rady po vyslyšení příslušné farní rady proti faráři vyslovit suspensi nejvýše do nejbližší synody. Proti této suspensi má farář právo odvolat se k synodě. Odvolání však nezrušuje suspensi. Nesouhlasí-li farní rada má biskup, nepřeje-li si od suspense ustoupit, nařídit ihned řádné vyšetřování, s nímž je suspense spojena.
§ 54.
a) Na návrh farní rady a se souhlasem faráře mohou v obci být ustanoveni stálí pomocní duchovní. Na tyto se vztahují ustanovení §§ 51 - 53.
b) Na návrh farní rady a se souhlasem faráře mohou být v obci ustanoveni laičtí pastorační asistenti. Jsou ustanovováni a odvoláváni biskupem a požívají práv a povinností pomocných duchovních s výjimkou svátostné služby, vyhrazené duchovním.
c) Duchovní a pastorační asistenti, kteří byli ustanoveni k návrhu faráře a farní rady biskupem v obci dočasně, mohou být tímto ve srozumění se Synodní radou kdykoli odvoláni. Musí však být odvoláni tehdy, prohlásí-li to farní shromáždění za potřebné nebo navrhuje-li to z důležitých příčin Synodní rada.
§ 55. Obsazování prázdných míst v duchovní správě vykonává biskup ve srozumění s farní radou.
§ 56. Poplatky za mše, poplatky štolové, platy za modlitby apod. se nevybírají.
DÍL VII. - OBCE FILIÁLNÍ
§ 57. Každá obec má právo zřizovat obce filiální a jejich zřízení nemůže odmítnout, pokud se tvořící se filiální obec zaváže hradit své potřeby z vlastních prostředků. Oddělením se filiální obce však nesmí být ohrožena existence obce mateřské a teritoriální obvod této obce nesmí být protržen.
§ 58. Na obce filiální, k jejichž zřízení je třeba souhlasu Synodní rady, vztahují se ustanovení o řádných obcích (§§ 32 - 46) se změnami a dodatky obsaženými v odstavcích následujících.
§ 59. Synodní rada může filiálním obcím přiznat právní subjektivitu.
§ 60. Ty filiální obce, které nemají duchovního správce, budou řízeny v duchovní službě obcí mateřskou, nebo duchovním nejbližší obce filiální. Takové filiální obce budou přispívat k příjmu duchovního správce (pokud tento plat buď zcela nebo částečně musí být hrazen příspěvky členů) dle počtu svých členů, což platí rovněž o sociálním a zdravotním pojištění. Rovněž budou přispívat na cestovné duchovního správce a na materiální zajištění bohoslužeb.
§ 61. Duchovní správy filiálních obcí se budou nazývat : Filiální obec Starokatolické církve v N.
§ 62. Duchovní ustanovení v duchovní správě filiálních obcí jsou pomocnými duchovními obce mateřské a jsou podřízeni faráři této obce, který spoluzodpovídá za řádné vedení úřadu a matrik. Jsou voleni dotyčnou filiální obcí a po schválení farní rady obce mateřské a faráře ve smyslu § 51 jsou potvrzováni a dosazováni biskupem. Působnost faráře obce mateřské je ustanovením takového duchovního nedotčena a zůstává odpověden i za záležitosti obce filiální. Pro filiální obec mohou být vedeny zvláštní matriky, které jsou součástí matrik celé církevní obce. Výtahy z matrik dějí se jménem faráře celé církevní obce.
§ 63. Plat duchovního správce obce filiální má tato hradit sama a k němu jsou přibrány příspěvky těch filiálních obcí, jež jsou ještě duchovní správou spravovány.
§ 64. Filiální obce zastupují své záležitosti vůči úřadům samostatně. Oprávnění k tomu uděluje farní rada obce mateřské tím, že svoluje k volbě filiální rady. Statutárním orgánem filiální obce je osoba zmocněná farní radou.
§ 65. Obec filiální je povinna každoročně podávat mateřské obci zprávu účetní, jakož i sdělení o stavu obce a nejdůležitějších událostech v ní.
Naše texty
